Papoušek: antisemitismus ohrožuje demokracii, Žatec otevírá synagogu a psal Kafka o svém židovství?

Nikdy je teď

„Nikdy více“ nebo „aby se to už nikdy neopakovalo“. To jsou slova, která často zaznívají v souvislosti s holokaustem a antisemitismem. Americká Anti-Defamation League, neboli Liga proti hanobení, je jedna z největších organizací na světě, která se zabývá právě bojem s antisemitismem. A před několika dny uspořádala v New Yorku konferenci Nikdy je teď. Zúčastnil se jí také předseda Federace židovských obcí v České republice Petr Papoušek.

„Heslo reaguje na enormní růst antisemitismu po celém světě. Nyní je důležité, abychom se postavili proti antisemitismu a poukazovali na něj,“ vysvětluje Papoušek.

Výkonný ředitel ADL Jonathan Greenblatt na konferenci mluvil o tom, že antisionismus je totéž co antisemitismus. „Podle definice antisemitismu IHRA je popření Státu Izrael nebo židovského národa na sebeurčení, což je antisionismus, antisemitismem. S tím souhlasím,“ dodává Papoušek.

Kde podle něj leží hranice mezi tím, že je v pořádku kritizovat vládu Státu Izrael a její politiku, a že už tato kritika přechází do antisionismu?

„Ta hranice nemusí být přímo viditelná. Tím základním nástrojem pro její stanovení je pracovní definice stanovení antisemitismu podle IHRA, kterou přijal i český parlament a hlásí se k ní celá řada dalších států. Ta definice říká, že za antisemitskou nelze považovat kritiku Izraele, která se nese v podobném duchu jako kritika kterékoliv jiné země. Je důležité zmínit, že se Stát Izrael v narativu antisemitů stal jakýmsi Židem mezi národy. Takže celá řada těch motivů, které známe z tradičního antisemitismu, je v dnešní době namířena proti židovskému státu,“ uzavírá Papoušek.

K jakému závěru účastníci konferenci došli? A jak tedy dnes konkrétně bojovat s antisemitismem? Poslechněte si celý rozhovor s předsedou Federace židovských obcí v České republice Petrem Papouškem.

V Žatci otevřou zrekonstruovanou synagogu

Před 10 lety koupil žatecký rodák Daniel Černý v exekuční dražbě zchátralou místní synagogu. Začal shánět dotace a pustil se do její opravy. Příští týden, v úterý 19. března, žateckou druhou největší synagogu u nás otevře veřejnosti. S Danielem Černým natáčela Kateřina Havránková.

Synagogu a rabínský dům budou v Žatci využívat jako kulturní prostor a muzeum: „Zvnějšku je to synagoga se vším všudy, včetně vitrážových oken, všech sgrafit, palmet na hraně budovy. Co jsme sehnali historický materiál, tak jsme se snažili všechny prvky vrátit. Vevnitř se bohužel nezachovalo nic, v průběhu křišťálové noci byla synagoga vypálena, pak ten socialismus jí také nepomohl. Byly tam různě sklady zemědělských plodin, civilní obrany, tržiště. Nejen fyzická, ale i morální degradace toho prostoru byla velmi silná. My jsme k němu přistoupili čistě moderně, takže teď je to univerzální kulturní prostor,“ říká Černý.

Proč se synagoga otevře „dvakrát“? Co všechno se v ní dozvíte? A jaká v ní bude první výstava? Poslechněte si celý rozhovor s Danielem Černým.

Kafkova Synagoga v Thammühl

Letos si připomínáme 100 let od úmrtí Franze Kafky. Asi každý ví, že se narodil a žil v Praze, psal německy a zároveň byl Žid. Ale reflektoval Kafka své židovství vůbec nějak ve svém díle? Bylo to pro něj téma? Na to se zeptala Terezie Jirásková germanisty Štěpána Zbytovského z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

„Franz Kafka se ke svému židovství vyjadřoval v řadě dopisů a deníkových záznamů. Plyne z nich, že to pro něj byla důležitá tematika, důležitá součást jeho vnitřního života. Svědčí o tom i to, že ve slavném Dopisu otci píše, že v právě v této oblasti se mohl s otcem nejlépe potkat. Sice se to nestalo, ale byla to jakási naděje,“ říká Zbytovský.

„Nicméně v literárním díle takové stopy prakticky nenacházíme. Kromě jednoho fragmentu povídky, která se jmenuje Die Synagoge von Thammühl. Nebyla vydána, zůstala fragmentem, nicméně na několika stranách se tam Kafka rozepisuje o fiktivním zvířeti, které obývá synagogu ve městečku Thammühl. To bylo reálné historické místo, dnes Staré Splavy nedaleko Doks. My víme, že v tom místě nebyla žádná synagoga ani modlitebna ani nic takového. Takže je to pořád fiktivní literární místo. To zvíře, které obývá synagogu, je rušivým prvkem, a zároveň je zřejmé, že k synagoze už patří. Že na jednu stranu řadu návštěvníků bohoslužeb ruší a poutá jejich nepatřičnou pozornost, případně ženy na galerii se ho vysloveně bojí. Ale na druhou stranu se ukáže, že není se čeho bát a že zvíře není nijak nebezpečné. Nad hádankou, co to vlastně znamená, a je-li tam nějaká teze k židovství nebo ke Kafkovu vztahu k židovství, si lámali hlavu leckteří vykladači,“ vysvětluje Zbytovský.

Co tedy může zvíře v Thammühlu zmanenat? Jakou hru Kafka hraje se čtenářem v této povídce? A co je podle Zbytovského na Kafkovi nejzajímavější?

Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem.