Pardubická průkopnice jazz dance před 35 lety otevírala první taneční školu svého typu v zemi

Co tomu předcházelo? „Před 45 lety jsem se naprosto nechtěně ze dne na den octla jako profesionální tanečnice před odjezdem na 3 roky do Itálie v Pardubicích. Někdo mě za komunistů prásknul, že mám zaječí úmysly. Najednou jsem neměla byt v Praze, angažmá, nic. Vrátila jsem se tedy do rodného města a ve svých 24 letech jsem začala úplně sama znovu od píky.“

Talent z Drážky

Machová pracovala na magistrátu, učila tanec, suplovala Na Drážce, kde objevila podle ní úžasné tanečnice. „Z nich jsem během pár týdnů sestavila tým a začali jsme soutěžit na československé úrovni. Celých 10 let jsme jako Studio Jazz Dance byli špičkou republiky.“

V té době taky odletěla do Kanady. „Měla jsem zaplacených 6 týdnů v luxusním tanečním klubu, kde si mě všimli čtyři lidé a požádali mě o moje data. Pak přišla pozvání ke studiu ve škole Marthy Graham a do nejlepší jazzové školy na světě v Montrealu. Po návratu ze studií jsem otevřela Taneční školu.“

Chtěla, aby se tak stalo v pardubickém divadle. „Pan ředitel Bartoník mi to umožnil. Vytvořili jsme transparent na balkón Východočeského divadla. Měla jsem naprosto černé sny, že tam bude chodit málo lidí anebo vůbec nikdo. Přišlo jich 640,“ usmívá se.

Chybí jí Rusové

Po 13 letech zaběhnutého řádu všechno Machové připadalo jako leháro. „Vždycky jsem byla zvyklá tvrdě pracovat. Chtěla jsem si na záda naložit něco víc. Skočila jsem po hlavě do vody a založila mezinárodní festival.“

Sami se jí přihlásili ruští umělci, mistři světa. „To samé se dělo s Japonskem, Hongkongem. Připadalo mi to jako zázrak. Ze Jazz Ballet Valery se vyklubali přátelé na celý život. Kvůli současným neblahým událostem k nám nesmí. Strašně tím trpím a oni taky. Každoročně tady vystupovali. Osmnáctkrát tady byli. Inspirovali jsme se navzájem. Po těch pláču.“

Jaký bude letošní mezinárodní festival Jazz Dance Open? Proč už není třídenní? A můžou se ještě děti zapojit do výtvarné soutěže? Poslechněte si celý rozhovor.