Daniela Berlín |Dnešní program je velmi odtižny.Vážená paní Bamoříkova, mám Dvě vnoučata a u jejic řidičů neexistovalo dmlouani . Můj syn jim vše vysvětlil , samozdrejmne chtěla prosadit svou a to bylo málo kdy. Dnes dělí studují Carmen je v Bruselu je vinikajici a vnuk studuje poslední rok a buď z ně dr higien Rodičům děkuji za vychováni a možnost studovani. Já byl velice přísná babička a prezto mě miluji. Přeji všem krásné povídání děkuji všem Daniela z berlinu
Dina HK|Jejda,pan Radek,po dlouhé době ho slyším a souhlasím s ním a zdravím ho Dina z HK
Jana|Zdravím všechny příznivce Noční linky, chtěla bych v prvé řadě říci, že dnešní téma je hodně důležité, protože co je důležitější než naše děti? Každý správný rodič chce mít děti vychované, ale kde se to mají naučit? Neexistuje na to škola, ale je to škola života, jen ne každý člověk má vlohy být dobrým rodičem. Hodně nás ovlivnila rodina, že které jsme vyšli. I když některé metody našich rodičů zavrhujeme, přece jen v mnohém sklouzneme k postupům, které jsme sami zažili. Jen si to ne každý je ochoten připustit. Nelíbí se mi přístup některých rodičů - jejich děti netrpí nedostatkem materiálním, rodiče jim koupí všechno, aby zakryli to, že se dětem moc nevěnují. Mnohé děti mají značkové oblečení, protože přece nemůžeme vypadat jako "socky", děti na prvním stupni už nosí značkové drahé mobily, všechno mají na oko super, ale přece jim něco chybí: Je to víc osobního kontaktu, pozornosti a čas, který by měli trávit s rodiči. A jakou radu bych dala těm rodičům, kteří výchovu svého potomka berou vážně? Je to důslednost při výchově, což je pro mnohé velmi těžké. To není jen že přijdu z třídní schůzky, postavím svého potomka "do latě", vypěním, když se mi nelíbí jeho známky nebo chování a případně dám "zaracha". Tak se to u nás říká. Chce to nastavit pravidla, nějaké postupy a především já musím vydržet déle než týden nebo dva aby pak vše nevyšumělo. Ty děti mají nás rodiče "přečtené" a dovedou říkat to, co chceme slyšet. Chceme-li jezdit autem, musíme udělat autoškolu, staneme-li se rodičem, žádný řidičák na to není a pak je mnohdy pozdě se ptát "kde se stala chyba".
Děkuji za potřebné téma a se zájmem poslouchám. Jana
Jana|Hezký večer všem. Přidávám se tady k příspěvku paní Markéty, je to ohledně zdravení. Je to fakt, že dneska říct Dobrý den se prostě nenosí. Nemusíme zdravit všude, i když já to dělám i v marketu, kde mi vlastně nikdo neodpovídá. Ale co mne dost vytáčí, když jsme u lékaře, plná čekárna lidí a přijde matka s dítětem, neřeknou ani "bé", sednou si, matka vytáhne mobil, dá ho dítěti do ruky, řekne "neotravuj" a tím je vše vyřešeno. Mám tetu doktorku a ta je z toho vždycky úplně rozhozená, když přijde matka s dítětem, bez pozdravu a řekne lékařce: potřebuju, aby jste mi napsala to a to. Ona jí to v podstatě dá příkazem. A navíc ještě řekne, že na internetu to tak je, tak ať jí to dá. Tak nevím, nač nám studují lékaři?
frantisek svaricek|DOBRY VEČER PANI JARKO A POSL.NL.I KDYŽ NÁM TO VE ŠKOLE MOC NEŠLO AŽ NA BRATRA VLADIMÍRA,KTERÝ BYL VE ŠKOLE DOBRÝ PO TATKOVI,TAK ZNÁS VYROSTLI SLUŠNÍ A PRACOVITI LIDÉ,K TOMU JSME VEDLI I SVOJE DĚTI A VÝCHOVA SE PODAŘILA.JEŠTĚ JEDNOU VÁS ZDRAVI FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Zdenka|Dobrý pozdní večer, rozhodně s dětmi více mluvit, zpívati,poslední dobou je stále více dětí,že potřebují logopeda. Chyba není v dětech,ale v rodičích, že jsou na ale v rodičích že jsou stále na mobilech.
Marcela|Dobrý večer, je důležité dětem určit hranice. Cítí se v tom lépe. Co mohou a co už ne.
Bude se jim to hodit určitě i v dospělosti. Zdá se mi, že to dnešní mládeži moc chybí.
Dobrou noc☼
Markéta |Dobrý večer všem. Jednu radu bych všem rodičům dala.Naučte děti pozdravit,poprosit,poděkovat a nezištně pomoci .Poslední dobou se toto ze společnosti vytrácí.Chce to ale děti učit od mala a jít jim příkladem. Markéta
Alena|Dobrý večer všem. Já sama nemám děti, ale přesto dám jednu radu ze své zkušenosti. Moje malá neteř přišla za dědou a říká, pojď si hrát. Děda si četl noviny a říká, že za chvíli. Tak ona šla za babičkou a říká jí, pojď si hrát. Babička vařila a opravdu nemohla, tak jí taky říká, že až to udělá. Neteř přišla za mnou, tekly jí po tvářičkách velké slzy a říká: maminka je v práci, tatínek je taky pryč, děda nemá čas a babička vaří. Na mne nemá nikdo čas. Já jsem odložila moji práci a říkám: ale já čas mám. Od toho dne jsem nikdy neřekla, že nemám čas. Je to opravdu už třicet let a já nikdy nikomu neřekla, že nemám čas, když vidím, že je to důležité. Nemám to ráda ani u kamarádů, když mi někdo opakovaně řekne, že nemá čas, přestanu mu dost věřit. Čas se prostě musí udělat, protože když nebudete sami chtít, nikdy si ho neuděláte. A tak bych dala všem radu ze své zkušenosti: UDĚLEJTE SI ČAS - A HLAVNĚ NA DĚTI. Přeji všem dobrou noc.
Ira|Moc rada vas posloucham,je znat ze mate rada lidi i toto vysilani.A rada rodicum?Laska,to je to nejdulezitejsi.Aby deti vedely,ze je rodice maji moc radi.I.
Lukáš |Co si myslíte o větě Škoda každé rány která padne vedle
Sylva|"Učte se od vašich dětí"
Dobrou noc.