Páteční Noční linka: Matějská aneb jdeme do Juldy Fuldy
Pamatujete si, kdo vás na Matějskou vzal poprvé? Kolik cukrové vaty jste snědli, než vám bylo špatně? Křičeli jste na řetízkáči, nebo jste hrdinsky předstírali klid? Vyhráli jste někdy plyšáka – nebo jste tam nechali celou výplatu za střelnici? Bála se víc maminka, nebo vy? A šli jste „jen se podívat“, nebo jste skončili na horské dráze třikrát za sebou? Máte rádi kolotoče, nebo vás děsí už jen ten rachot a blikání? A je dnešní pouť ještě radost, nebo už jen drahá nostalgie?
Matějská pouť v Praze je fenomén, který přežil režimy i generace. Pro někoho je to vůně langošů a burácející hudba, pro jiného kýč, hluk a fronty. „Jdeme do Juldy Fuldy“ – říkalo se, když se vyráželo za zábavou, za adrenalinem i za prvními láskami. Kolotoče byly zkouškou odvahy, autodrom místem, kde se flirtovalo a bouralo schválně. A střelnice? Tam se hrálo o víc než o plyšáka – o prestiž před partou. Dnes je pouť modernější, atrakce rychlejší, ceny vyšší. Ale to zvláštní napětí, když se rozsvítí světla a spustí hudba, zůstává.
Matějská pouť má tradici sahající až do 16. století. Podle historiků se první matějské trhy konaly už v roce 1595 u kostela sv. Matěje v Praze-Dejvicích. Postupně se z náboženské slavnosti stal jeden z největších zábavních podniků svého druhu v Česku. Každoročně ji navštíví stovky tisíc lidí a atrakce se pravidelně obměňují, často s účastí zahraničních provozovatelů. Zdroj: Historické materiály hl. m. Prahy, tradice Matějské pouti.
Na vaše příběhy a názory se v dnešní Noční lince z Prahy už teď těší Honza Macoun.
Volat do studia můžete na telefonní číslo 731 800 900 nebo psát na e-mail linka@rozhlas.cz, případně využijte webový formulář www.rozhlas.cz/linka.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
