Soňa|Pěkný dobrý večer přeji vám všem. Mí rodiče sice nebyli učitélé, ale můj dědeček byl řídící ve výslužbě. Jezdili jsme k nim, my vnoučata, na prázdniny a stáli jsme před ním ve frontě a čekali na 10 korunu za každou jedničku na vysvědčení. Také dopisy, které jsme posílali bšhem roku, nám vždy oznámkoval a potom vysvětloval každému, kde jsme udělali chybu. Naši babičku učil celý život, divím se, že všechno vydržela.
Přeji vám všechno dobré a hodné učitele. Soňa
Jana|Ještě dodávám - vnuk chodil do 3. třídy a bojoval , jestli mě má oslovovat "babi" nebo paní učitelko, hodně spokojených posluchačů(jako já).
Jana|Dobrý večer, pane Borku i všichni "nočňáčci", Toto Vaše dnešní téma by bylo na dlouhé povídání..Moje mamka byla učitelka, učila mě z několika předmětů, často věděla známku třeba z diktátu dřív než já. aby toho nebylo málo,, učitelky byly dvě sestřenice, bratranec s manželkou, jeho dvě dcery s manžely. Bratr ve školství, i jeden příbuzný, který byl MVDr. skončil ve školství. Učila jsem i dvě moje děti, jednu dceru jsem měla třídní na 2.stupni. A když jsem šla na "výpomoc" v důchodě, učila jsem i vnuka, kterému je udnes už 18roků. Tak je nás skoro na jednu školu :-) , krásný večer všem , Jana.
Daniela z Prahy|Dobrý večer, začala jsem povinnou školní docházku v době, kdy byla zvlášť škola dívčí a zvlášť chlapecká. Navíc bylo ještě povinné náboženství. Většinu spolužaček, katoliček, vyučoval místní katecheta. Několik prvňaček, jejichž rodiče byli příslušníky církve československé husitské, učil můj tatínek. Neodpustil mně vůbec nic, na hodinu jsem musela být připravená víc než ostatní děvčata. Všem dal tatínek na vysvědčení jedničku. Jen mně ji dát nechtěl. Byl mladý místní farář a chtěl, aby nebylo o známce pochyb. Trval na mém přezkoušení z náboženství v ředitelně. Paní ředitelka se jen usmívala a po první moji odpovědi říkala, Mirku, to přece nebylo vůbec nutné. Pro mě to byl nezapomenutelný zážitek. Ne proto přezkušování před ředitelkou, ale proto, že mému tatínkovi v podstatě cizí dáma tykala a říkala křestním jménem. Jedničku jsem férově dostala. Byl to poslední rok, co bylo náboženství součástí výuky. Víte, že si dnes někdy říkám, že by znalost desatera ve výchově mládeže ani dnes nebyla na škodu. Celý život si pamatuji větu ze Semínek, což byla učebnice: Svědomí je Boží hlas, který mluví v každém z nás. Říká nám co činit máme i co činiti nemáme. Poslouchejme tento hlas, k dobrému vždy vede nás. Myslíte, že je to nepravda?
Dobrou noc přeje Daniela z Prahy
Honza |Dobrý večer, můj děda byl ředitelem základní školy. A já tam samozřejmě chodil. Děs. Ve škole jsme museli být první. Co nedal školník, my museli po škole dohnat. A úkoly? Škoda mluvit. Ale na druhou stranu, naučil mne řádu a disciplíně. Říkal " Drž se řádu a řád podrží Tebe". A je to tak. Stál si tvrdě za svým a proto ho házeli na různé vesnické školy ,ale vždy zůstal svůj,pevný a řádný. S odstupem času, víc takových.
frantisek svaricek|DOBRY VEČER P.BORKU A POSL.N.L.TAK V NAŠI RODINĚ TENTO PŘÍPAD NEBYL ŽE BYCHOM MĚLI V RODINĚ KANTORA KTERÝ BY NÁS UČIL,ALE CHODIL SNÁMA DO ŠKOLY RUJBAR Z VEDROVIC A NÁS TAKY UČIL PAN RUJBAR Z VEDROVIC ALE NEBYL TO JEHO OTEC MOŽNÁ STRÝC,ALE BYL TAM ŘEDITEL P.JEDLIČKA A TEN TAM MĚL SYNA A DCERU.JAK JÁ JIM ZÁVIDĚL.JEŠTĚ JEDNOU VÁS ZDRAVI FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Krmítko
