Petra z Pardubic|Dobrý večer, moje lekce byla před 13lety, když jsem kolegyni z práce půjčila beze smlouvy 2 krát 60000 Kč , vzala jsem si je ze 2 bank, a ona mi vrátila pouze 30 tisíc. A ještě jsem kvůli tomu přišla o. byt v Kladně. Petra z Pardubic
Zdeňka|Dobrý večer, moji životní lekci mi kdysi dávno ( před 50 lety) udělila sousedka. Tehdy jsem byla mladá hospodyně a neměla jsem zásoby na vaření. Jednou mi chyběla mouka- jen troška ,.Šla jsem si vypůjčit k sousedce. Ta mi nasypala mouku do hrnečku, ale já to nevrátila hned následující den. Potom jsem sousedku potkala a ta mi řekla " Vrať mi a l e s p o ň ten hrníček!" Zastyděla jsem se a od té doby jsem si už nikdy nic nepůjčila. Tak mi udělila lekci. Zdravím, všechny posluchače i Vás, Zdeňka
Soňa|Já jsem zažila dvě velké životní lekce. První byla, když ode mne utekl manžel. Vzpamatovávala jsem se dlouho, a když už bylo jakž takž, tak jsem přišla o obě nohy a zůstala jsem na vozíku. Zůstala jsem sama v roodinném domě. Všechny vás moc zdravím a přeji vám dobrou noc.Soňa
frantisek svfrantisek svaricek|DOBRÝ VEČÉR P.BORKU A POSL.N.L. PANE BORKU,MOJE ŘEMESLO A MOJE POVAHA MĚ MŮJ ŽIVOT NĚJAK VŠECHNO ULEHČILO,PROTOŽE ZEDNÍCI BYLI VŠUDE POTŘEBNI,TAK ŽE KDYŽ JSEM ŠÉL DO JZD,TAK JSEM TO DOSTÁL I S BYTEM.,NO A NĚJAKÉ UŠTĚDŘENÍ LEKCI TO SE NIKDY NEKONALO.ZDRAVÍM JANIČKU,MILENKU,MIRKA A OSTATNÍ POSL.N.L.FRANTIŠEK Z ŽIDLOCHOVIC.
Alena|Hezký večer. Život mi uštědřil lekci, kterou jsem nečekala. Já jsem si nikdy nemyslela, že když s někým sedíte celý život v kanceláři, bylo to dlouhých třicet let, že to je přátelství prakticky do smrti, které nemůže nic překonat. To byly hodiny, dny, roky, které jsme spolu seděly, půjčovaly si peníze, navštěvovaly jsme se, chodily nakupovat, prostě kamarádky, se kterými trávíte víc času, než s rodinou. A jednou mi ta jedna najednou řekla, že mne měly celý život plné zuby. Zírala jsem s otevřenou pusou, ale řekla jsem jen, že za tohle už ji nikdy nechci vidět. Ona pak odešla, s tou jednou jsem ještě nějaký čas pracovala, ale už jen tak naoko, už jsem jim prostě nevěřila, protože se ty ostatní k té jedné přidaly. Bydlím jinde, nevoláme si, a tak patnáct let se nevídáme. Myslela jsem si, jak si v důchodu budeme užívat, vzpomínat, chodit na kafe, našla jsem si úplně jiné kamarády a už ani nevzpomínám, protože všecky fotky jsem vyhodila. Myslela jsem si, že mi to nebude jedno, ale najednou to přešlo a jedno mi to je, nebýt zrovna dnešního tématu, tak se o tom ani nezmíním.
EVA Z LITVÍNOVA|DOBROU NOC PŘEJI VŠEM I VÁM PANE BORKU.ZKUSÍM STRUČNĚ.MANŽEL S ASI 5LETOU DCERKOU PRO MĚ PŘIJEL DO PRÁCE.RYCHLE JSEM ZAMKLA PRODEJNU A NASEDLA.DCERKA SI VŠIMLA VE VÝLOZE NAFUKOVACÍHO BALÓNU DO VODY A -JÉ,TEN JE KRÁSNEJ.A JÁ,ŽE JI HO ZÍTRA PŘIVEZU.PÁRKRÁT JSEM PROSTĚ VŽDY ZAPOMĚLA.POTOM NA DĚTSKÝ DEN DCERKA VYHRÁLA 1CENU ZA MALBU NA CHODNÍK,TAK SI MOHLA JÍT PRVNÍ VYBRAT DÁREK.NEBUDU POPISOVAT,JAK KRÁSNÉ DÁRKY TAM BYLY.A DCERKA SE PTALA,OPRAVDU SI MŮŽU VYBRAT CO CHCI? A VYBRALA SI NAFUKOVACÍ MÍČ,TEHDY ZA 7KČ..JEŠTĚ DNES SE STYDÍM,KDYŽ SI VZPOMENU.A ZÁVĚR?ZMĚNILA JSEM ZAMĚSTNÁNÍ,ABYCH MĚLA VÍCE ČASU NA DĚTI.
Ladislav z Olomouce|Za největší spisovatele a scénáristy v noční limce, naše z vlastních řad se nepovažujii, měli jsme a znovu se angažujeme na nových dietlech, které nekonečné seriály stahují do svých slovních výlevů a jen jsou to víceméně plagiáty.. I za bolševika se podařilo vydat nějaké články a knihy, kteří nepotkovali režimu. ale musil si jsi číst mezi řádky a našel jsi tam plno perel a to i knihách autorské dvojice Ilf, a Petrov..Abych se moc neodchýlil od tématu, tak já jsem v živoťě, neměl ambicepsát si vlastní život, ale i přes psychické problémy a v posledních letech s nežádaným souputníkem Parkinsonem konsynemuponeme přežívám pohyty života i ve stinu a i když už to lepší nebude, tak žiji ´další život spíše ve vzpomínkách a pokud jsem to tak nikdy nechtěl,, tak se kaji a ptám za co???
Mezi linkařema je dosti posluchačů, kteří jsou postupně na obrácenou vztahu ttahováni do jejich způsobu života. bájátečný verš : když venkopvníke kavárny cukrárny se uzavřou a jen vítr temně hučí v uličkách Notre Dam , co zůstalo jen slovami ohmatané věty, které tady budou dokud se neprorážíš a nepochopíš smysl životaa. Musím si počkat na nějaké jené téma, kterách se jde uchopit s větším optimiysmem.občižející téma. Dobrou a pohodovou noc všem posluchačům přeje z domova pro seniory Pohoda Ladislav z Olomouce.
tveršelžřám na to, který
Bohumír - je jen jeden| Zdravím Vás přátelé z NL, samozřejmě i Vás pane Borku. Doufám , že už máte vyčištěnou hlavu z pořadu NL pane Borku, co je pro vás klasika. Prostě jsem jen trochu zašprýmoval, i tak děkuji že jsem se dovolal. No k dnešnímu tématu bych napsal asi tolik. Nechoval jsem se zrovna moc dobře v mladých letech, ke svému tělu. No teprve v posledních letech po přečtení několika knih, z nichž mě zaujala jedna : DEJ TĚLU ŠANCI, jsem se jaksi přenesl , na tu správnou kolej. Udělat cílevědomě a s pokorou něco pro tělesnou rovnováhu, štíhlost a zdraví. Shodit nadbytečnou váhu tak, abych si mohl pohodlně zašněrovat boty, či zdvihnout něco se zemi . Je takové pořekadlo: Ustupovat musíš, vzdávat se nesmíš! Ustupuj jen z lásky, nevzdávej se pravdy , zdravím.
Milena z Poděbrad|HEZKÝ NOČNÍ ČAS VÁM,PANE BORKU A VŠEM POSLUCHAČŮM NL.DĚKUJI ZA POZDRAV PANÍ MARUŠCE DO SEVERNÍCH ČECH,MOC JI ZDRAVÍM A ZDRAVÍM PANÍ JANIČKU DO JIRKOVA,PANÍ DANUŠKU DO BLATNÉ,PANÍ ANIČKU DO MIROSLAVI A PÁNY FRANTIŠKA A PAVLA DO ŽIDLOCJOVIC.ŽIVOT MI UDĚLIL LEKCI,SE KTEROU JSEM SE NEVYROVNALA A UŽ SE NEVYROVNÁM.DNES JE TOMU 16 LET,CO MI V NÁRUČI ZEMŘELA DCERA.NEJMÉNĚ ROK MI PADALY VĚCI Z RUKOU,ZDÁLY SE MI SNY,VE KTERÝCH SE MI ZTRÁCELA,BUĎ V OBCHODĚ,V LESE NEBO NA NÁDRAŽÍ.NEPOMODLI ANI PSYCHOLOGOVÉ ANI PSYCHIATŘI.V DOBĚ,KDY SME SI PRAVIDELNĚ VOLALY JSEM SLYŠELA TELEFON I KDYŽ JSEM VĚDĚLA,ŽE TO NENÍ MOŽNÉ.V NOCI JSEM JI SLYŠELA,ŽE MĚ VOLÁ A PŘESTOŽE JSEM VĚDĚLA,ŽE JE TO JENOM V MÉ PŘEDSTAVĚ,ŠLA JSEM SE K NÍ DO POKOJE PODÍVAT.JE TOMU V TĚCHTO DNECH 16 LET A MNĚ TO PŘIPADÁ,ŽE SE TO STALO TEĎ.NIKOMU TO NEPŘEJI.MĚJTE SE VŠICHNI RÁDI A MILUJTE SVÉ BLIŽNÍ.ŽIVOT TAK UTÍKÁ .
Helena,Matylda|Ztracený ráj,osamělá cesta z rajské zahrady do reálného života:Domluvené setkání s Bohdanou,
"Jdeme nakupovat?"říká. EMIL mi dal kreditku.A PIN dal? NE pindal.
Jana Jirkov|Hezký večer Borku a posluchači. Život je naším takovým celoživotním učitelem, jak se zpívá v té písničce jednou seš dole jednou nahoře a je třeba to tak brát. Musim říct, že život mi dal pořádnou lekci, když byla doba covidová, kterou jsem zažila v plné síle za mého působení v sociálních službách. To si pak podstaty života vážíte úplně jinak než doposud. Takový velký životní kopanec přišel také v podobě rozchodu s přítelem, už je to sice dlouho, ale díky tomu jsem vůči mužům stále dost opatrná. Ale abych nehýřila jen pesimismem, letos jsem díky NL poznala nové přátele, díky kterým se můj život změnil k lepšímu jak jsem si to vždy přála! Tímto zdravím Františka, Pavla, Mirka, Marušky, Milenku...a jinak všem posluchačům přeji, aby je životem provázelo jen to dobré!
franz|jak se říká, každý si neseme svůj kříž života, který nám byl dán bez našeho vědomého souhlasu, jsou to vlastnosti děděné v genech po mnoha generacích, je to v nás a horko-těžko se s-tím něco dá dělat, neslyšíme, nevidíme a jdeme, dá se říci jako ty děti za zvukem píšťály, osobně jsem v životě dal za tento dar, ne-dar , za-pravdu, je to jako ten scénář, který se snaží režisér ztvárnit pro oko a ucho diváka, posluchače, tím gró v mém případě byl návrat k kořenům, kdy mi život do cesty na slovácku přidělil životního parťáka, moji paní, nic víc, nic méně, zdraví posluchače a čtenáře noční linky pan franz z chaloupky pod lesem v bílých karpatech, tak jak jsem k včerejšímu thématu napsal, že :bez parťáka je smutno i na zábavě o hodech, nikdy jsem nebyl ani jeden den bez toho ženského pokolení, jezdit sólo, pouze na jednom kolečku je též složitější, tak jak mít jen jednu nohu do kroku, nic víc, nic míň, zdraví z chaloupky pod lesem v bílých karpatech pan franz, holt každý kdo chce mít stoprocentního parťáka, tak musí umět lásku dávat , aby ji zpětně dostával též... nic víc, nic méně , nedovedu si představit ten den, kdyby jsem jej ztratil......moji paní .... uvedené věty mne neznámých technických důvodů se nepodařilo vložit do komentářů včerejší noční linky, títo se zároveň omlouvám...za " neaktuélnost"
Sylva|Život mi uštědřuje menší ale častější kopance, hlavně na téma "Nevytvářej si domněnky". První zkušenost byla tvrdší, čímž jsem ztratila rodinu přátel. Později když jsem žila s partnerem, častokrát to bylo "úplně jasné" kde je a co tam dělá, vše svědčilo o jednom. A pak jsem se sama PŘESVĚDČILA že všechno bylo úplně jinak. Teď už neřeším co kdo kde a kde dělá, máme přece svobodnou volbu a všechno je v pořádku. I případný rozchod zdánlivě spřízněných duší. Přeji vám všem jen příjemné zkušenosti a dnes hezký večer a dobrou noc.
