Petr Mašek z časopisu pro nevidomé: Neberou nás jako novináře

Časopis Zora vychází na internetu i ve zvukové podobě. „Jsem redaktorem takové zvláštní přílohy, která vypadá asi jako rozhlasový pořad. Jmenuje se Naše šance. Název jsem už zdědil. Mým úkolem je připravit jednou za měsíc zhruba devadesátiminutový pořad složený z mluveného slova, reportáží, hudby a dalších podobných záležitostí.“

Námětů kolem sebe má Mašek dost. „Jsou to třeba lidé, kteří přišli o zrak a postavili se na vlastní nohy, nevidomí a slabozrací hudebníci, co nemají bez reklamy šanci uplatnit se v komerční sféře a podobně.“

Jak vypadá redakce?

Je součástí Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky. „V redakci nás není tolik, kolik bychom chtěli. Píšeme na počítačích. Výstup pak záleží na tiskárně, kterou zvolíme. Zvuku se věnuji sám. Udělám si to v podstatě na klíč,“ popisuje Mašek.

Čtěte také

Časopis v posledních dnech oslavil sté narozeniny. „Předtím vycházela periodika v Braillově písmu, ale v němčině. Když se z války vraceli oslepení vojáci, museli se toto písmo naučit, aby mohli komunikovat. Stalo se to díky Karlu Emanuelovi Macanovi. Dělal velkou osvětu. Založil taky český časopis. Začal vycházet v roce 1917. My jsme rádi, že se dnes na této práci můžeme podílet.“

Živé vysílání jako další výzva

Petr Mašek má docela široký záběr aktivit. Asi 15 let spolupracuje se Světluškou Nadačního fondu Českého rozhlasu. „Tento projekt je velice správně tvořený a má svůj hluboký smysl. Od toho se odvíjí můj velký koníček v podobě přípravy zvukových titulků do filmů. Dělám taky zvučení všeho možného. U sebe v Předhradí u Skutče jsem si postavil malinkaté studio. Několika kamarádům zpěvákům jsem pomohl k nazvučení CD. Mám obrovské štěstí, že dělám, co mě baví.“

Lákala by ho rozhlasová práce: „Stříhaných a předtočených pořadů jsem si zkusil už dost a chtěl bych sedět za mikrofonem živě. Stačila by rubrika jednou za týden hodinu. Mám ambici dostat se do živého studia a vysílat.“