Petr Voldán: Homo nepoučitelný

Nejprve tu prý byl “homo habilis” - člověk zručný. Pak se z něj vyvinul další z našich dávných předků - člověk vzpřímený. A poté už přišel náš čas - vývoj pokračoval a je tu homo sapiens. Tedy člověk rozumný a nebo také moudrý. Vznešené to pojmenování, které ale podle mého zahrnuje i mnohé z našich spolu obyvatelů zeměkoule, kteří tohoto označení tak nějak nedosahují.

Proto i ten titulek, který jsem si dnes dovolil zvolit - člověk nepoučitelný. A jak to souvisí se smrtelnou nehodou testovaného samořiditelného auta ve Spojených státech, při které přišla o život chodkyně? Byla sice nepozorná a vstoupila do dráhy auta nečekaně a na poslední chvíli, ale selhala nejen ona a také nepozorný člověk na místě spolujezdce, který měl techniku auta jistit. Chyboval systém samořiditelného vozu.

Samořídicí auto|foto: CC BY-SA 2.0, Becky Stern

Z celé tragické a jakkoli smutné události vyplývá ale přece jen jeden pozitivní závěr, který mne zaujal. Z nehody se bezpochyby poučí nejen konkrétní výrobce a vývojář progresivní techniky, která selhala, ale i další firmy, testující auta bez řidiče pro budoucí časy. Ty sice nepřijdou pro široké rozšíření novinky jen tak hned, ale jednou určitě.

Kdo je ale podle všeho stále nepoučitelný, to je tvor sice myslící, dokonce vědecky označovaný jako rozumný, nicméně v mnoha případech zkrátka nepoučitelný. Člověk. Ten sice zabíjí své spoluobčany s pomocí auta nebo i motorky mnohem, mnohem masověji, než testované technické automobilové novinky, ale na rozdíl od nich bude stejné chyby opakovat asi do nekonečna. Jeho nedostatky nevychytá žádný technik a nedaří se to ani psychiatrům.

Nezažili jste to snad už i dnes po ránu někteří také, jako ostatně i jindy - zběsilé předjíždění i přes plnou čáru na místech, kam není vidět, splašenou jízdu osmdesátkou vesnicí, kde je nejen padesátka, ale i logicky by měl člověk myslet na chodce a tak podobně? Prostě homo nepoučitelný. Narozdíl od nemyslící trchniky. A tak už raději klidný pátek i celý víkend.