Petr Voldán: Nový sport v hledištích

Jak jsem si ověřil, nejsem jediný, komu se to stalo. A také ne jednou. Prostě přijdete do kina – s lístkem dnes ne zrovna levným a v očekávání zážitku. Nejdete se přece apriori do hlediště naštvat – tedy nevybíráte si film, o kterém předem víte, že je to propadák. I když někdy na plátně nakonec nenajdete co jste čekali. Ale dnes o něčem jiném, o jevu, který se hodně rozšířil. Když si koupím lístek a je na něm napsáno, že máme se ženou řadu 19 a sedadla 7 a 8, tak mě nenapadne zaparkovat třeba už v patnácté řadě, protože odtud se na plátno taky nekouká špatně. Zkrátka jdeme na místo, které jsme si vybrali a zaplatili. Jenže tam se rozložila dvojice, obklopená popcornem a kolou. Nechápavě kouká, co to chceme, když se ptám na čísla vstupenek. To je snad jedno, vedle je taky místo, ne – ležérně vypálí mládenec a na znamení pohody a klidu v duši přehodí nohu přes opěradlo pod ním. Jistě, míst je dost, ale proč se mám někam přemísťovat a navíc čekat, že přijde divák s lístkem právě na to mnou náhradně obsazené místo. Proč neplatí pravidla už ani v hledišti kina? A podobně i v hledištích sportovních stadionů, kde vykukové sledují, kde zůstávají po začátku volná výhodnější a dražší místa v zónách permanentek. A jakmile je objeví, hned se na ně hrnou. Když majitel vstupenky přece jen dorazí, je tu stejná diskuse – trapná pro postiženého, zábavná pro hulváty a neomalence s kůží hrochů. Podivné, že člověk, který je v právu, se cítí divně a hejsek, kterému pravidla nic neříkají je v pohodě. Možná si říkáte - moudřejší ustoupí a sednete si jinam. Jenomže toho moudřejšího si okolí zvyklo brát jako hloupějšího měkotu a drzý budí obdiv. Trochu jsme si ty hodnoty posunuli i těmi posuny na sedadlech v kině. Naše chyba, že v tomhle sportu prohráváme, ale teď už úspěšné pondělí i celý týden.

Publicista Petr Voldán glosuje současné kulturní, společenské i politické dění na vlnách Českého rozhlasu Hradec Králové. Slyšet je můžete v 6:50 hodin.