Piškoty původně připomínaly suchary a používaly se jako trvanlivá potravina na dlouhé cesty
Piškoty původně připomínaly suchary a používaly se jako trvanlivá potravina na dlouhé cesty
„Lehké těsto z ušlehaných vajec, cukru a mouky“ nebo také „plochá tyčinka s rozšířenými konci“ – obojí je piškot. Toto slovo má původ v latině a skládá se ze dvou částí: bis, tedy dvakrát, a coctus, pečený.
Abychom však přesně vystihli přípravu této pochoutky, měli bychom říct: pečený, a pak sušený. Piškoty totiž původně připomínaly suchary a používaly se jako trvanlivá potravina na dlouhé cesty. Zprvu měly podlouhlý tvar, my ale dnes známe spíš piškoty kulaté. Na tuto inovaci přišel v 60. letech minulého století zaměstnanec závodu v Lomnici nad Popelkou, který navrhl sázet malé hromádky těsta přímo na pečicí pás.
První záznam o znalosti piškotu ve staročeské kuchyni najdeme v kuchařské knize z konce 16. století. Nabízí recept na piškot „kdúlový, hruškový, jablečný či šípkový“. Její autorkou byla Polyxena z Lobkovic, významná šlechtična, která je víc než svou kuchařkou známá tím, že klášteru bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné v Praze věnovala vzácnou sošku Pražského Jezulátka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
