Pomocníci meteorologa? Bývaly to guma a tužka

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Alena Zárybnická a Vladimír Seifert

Tentokrát byl hostem Aleny Zárybnické meteorolog Vladimír Seifert. Narodil se pod Orlickými horami v Žamberku. Meteorologii vystudoval na vojenské akademii v Brně, doktorát získal na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Právě v Praze ho můžete často potkat coby průvodce zahraničních turistů, v Alpách potom s turisty z Česka. Jak vzpomíná na 46 let práce v Českém hydrometeorologickém ústavu i na 18 let práce v Československé televizi?

Vůbec jsem nevěděla, že jste se ve východních Čechách narodil a do svých jedenácti let jste tady i žil.
Je to tak, narodil jsem se v Žamberku a bydleli jsme v Letohradě, tehdy se jmenoval Kyšperk. Teprve po válce v roce 1947 se rodiče rozhodli odstěhovat do Liberce a tam jsem i chodil do školy.

Máte hory rád právě proto, že jste pod nimi vždy bydlel?
Snad ano, protože v Letohradě už jsem začínal také lyžovat. Kdybych dnešním vnoučatům ukázal lyže, na kterých jsem jezdil, tak mi nebudou věřit. Pamatuji si dodnes, jak jsme z Ještědu sjížděli na Pláně a tam jsme trávili odpoledne nebo téměř celý den lyžováním. To nebylo lyžování s vlekem a lanovkou. Celý den jsme šlapali kopec, takže byl krásně upravený.

Po absolvování meteorologie na vojenské akademii jste nastoupil do Českého hydrometeorologického ústavu. Co bylo v té době pro předpověď nejdůležitější?
Ano, nastoupil jsem v roce 1960. A bylo to podstatně jiné. Mojí pomůckou byla tenkrát guma a tužka. Všechny fronty jsme analyzovali přímo na mapách. Měl jsem výhodu, protože jsem levák. Gumu jsem držel v levé ruce, ale protože ve škole nás donutili psát a kreslit pravou, tak jsem fronty a isobary tahal pravou rukou. Když jsem se přesně netrefil, tak jsem to gumou v levé ruce opravil, takže jsem byl o něco rychlejší než ti, kteří museli přendávat tužku a gumu. Základem byla meteorologická data získaná z celé severní polokoule, z celé sítě meteorologických stanic. Pak bylo třeba z údajů zjistit, kde je vzduch studený, kde je vzduch teplý, kde je rozhraní a najít frontu. Pak se objevily výškové mapy. Teprve později se přišlo na to, že se dá počasí vypočítat. Dokud ale nebyly výkonné počítače, tak to nebylo prakticky možné.

Meteorolog Vladimír Seifert

Jak vypadala práce v Československé a později České televizi? Mapy jste si připravovali v Komořanech a s předpřipravenou předpovědí jste potom přicházeli natočit vaši předpověď?
Byl to stres, abychom to stihli. Úkolem bylo si pracovní mapy namalovat fixem. Mapy pro televizní vysílání byly vytištěné zvlášť a na ně jsme si překreslili povětrnostní situaci právě z pracovních map. Výrazně jsme nakreslili fronty studené a teplé. Tyto mapy a text, který jsme si napsali na psacím stroji, jsme zabalili a svázali, vzali pod paží a prchali jsme na Kavčí hory. Mapy jsme si dali na magnetickou tabuli, vzali jsme ukazovátko a bylo.

Kromě meteorologie jste studoval i angličtinu a máte zkoušky průvodce u Pražské informační služby. Kdybyste měl vybrat jedno místo v Praze, které by to bylo?
V Praze není místo, které bych měl speciálně rád, protože Praha se mi líbí celá. Praha je krásná. Mockrát už jsem šel přes Karlův most, mockrát jsem se díval na to panorama Hradčan, katedrály, paláce a baziliky sv. Jiří, kdykoliv na Karlův most přijdu, tak se vždy znovu musím kochat krásou tohoto panoramatu.

Dotknu se jednoho aktuálního tématu, a to je letošní suché a horké léto. Předpovídal jste během své kariéry tak vysoké teploty?
Asi máte pravdu. Nicméně teploty kolem 36 stupňů se vyskytovaly. Když jsem studoval a byl jsem na praxi na meteorologické stanici v Brně, tak jsme soutěžili. Já jsem pozoroval počasí v Brně a pečlivě jsme sledovali, kdy a kdo z nás dosáhne 36 stupňů. Teploty vysoké byly. Podle záznamu se blížily i ke čtyřicítce.

autor: ZAR
Spustit audio