Pošlete děti zpátky na stromy. Prospěje jim to

16. březen 2016

Lesní mateřské školy rostou v Česku doslova jako houby po dešti. Oficiálně jsou to kluby. Legislativa si s nimi totiž neví rady. To by se ale mělo změnit. Jak taková školka funguje, přijela z Chocně vysvětlit Zdeňka Kučerová.

Vyzbrojeni batůžky, pláštěnkami a svačinou vyráží do terénu. Lezou přes pařezy, zkoumají mraveniště, počítají šnečí ulity. Je jasné, že si to předškoláci užívají více v lese než v kamenné budově s dalšími pětadvaceti dětmi. To ale není rozhodně jediný důvod, proč dítě nazout do holínek a za každého počasí ho poslat do terénu.

Lesní školka je zdravá

Lékaři stále bijí na poplach, že dětem chybí pohyb. Jsou při těle, nebaví je tělocvik a v dospělosti jim hrozí obezita, cukrovka a další nemoci spojené s nezdravým životním stylem. V dnešní hektické době, kdy rodiče po venku s dětmi příliš neběhají, je lesní mateřská škola způsob, jak předškoláka rozhýbat. Navíc výzkumy dokazují, že pravidelný pobyt na čerstvém vzduchu působí příznivě na imunitní systém dětí.

Celý den v pohybu

Lesní mateřská škola v Chocni se jmenuje Skřítci z Borovic a funguje už čtyři roky. Chodí do ní děti, jejichž rodiče si myslí, že dítě patří ven a ne do třídy.

„Impulsem pro založení lesní mateřské školy bylo moje vlastní dítě. Chtěla jsem mu dopřát takové dětství, jaké jsme měli kdysi my. Dnešní děti už nemají tolik příležitostí být venku, všechno prozkoumat a přijít si samy na spoustu věcí," vysvětluje své důvody Zdeňka Kučerová. Její školka pod širým nebem funguje třetím rokem.

Čtěte také

Věkově smíšená skupina maximálně patnácti dětí se navzájem učí spolupráci. Starší pomáhají mladším. Respektují své schopnosti a hledají společná řešení. Konflikty přirozeně řeší dohodou.

„Naše školka je skutečně v lese. A protože naše zázemí je rozložené pod velkými borovicemi, jmenujeme Skřítci z borovic. Jako zázemí nám slouží maringotka," vysvětluje Zdeňka Kučerová.

Les místo třídy, klacky místo lega

Možná si nedovedete představit, jak probíhá výuka dětí. Předškoláci se přece na vstup do základní školy musí připravit a osvojit si řadu znalostí a dovedností.

„Nehledejte za tím žádnou vědu. Počítáme například kamínky, které hodíme na cestu. Děláme si lana množiny. Les je plný barev a tvarů. Děti se dívají kolem sebe, učí se a ani o tom neví," usmívá se Zdeňka Kučerová. Nejsou ani potřeba papíry a pastelky. Kreslit se dá dřívkem do písku na nebo křídami na cyklostezce. Zdeňka Kučerová si chystá pedagogické přípravy stejně jako její kolegyně z kamenných školek. Jen formu učení přizpůsobuje prostředí, ve kterém se s třídou nachází. Na louce i v lese je nespočetně možností.

Děti v lesní školce

„Řekneme si, co kde roste a lítá. Když vidím, že je něco zaujalo, hned to téma rozvineme," uvádí Zdeňka Kučerová. Velkým pomocníkem je jí sama příroda. Pozorovat celoroční koloběh je pro děti nedocenitelná zkušenost. Svět kolem nás nepoznávají jen z obrázků, ale na vlastní oči.


60 let historie lesních školek
Koncept lesních mateřských škol je ve světě velmi rozšířený. První taková škola vznikla v roce 1954 v Dánsku a postupně se rozšířila do Evropy, USA a Japonska. Do České republiky dorazila v roce 2004. Dnes jich tu máme více než stovku.

„Nejdůležitější je, že se pořád hýbeme. Nejenom v okolí zázemí. Chodíme na výlety a poznáváme okolí Chocně," říká Zdeňka Kučerová.

Pohyb v terénu samozřejmě vyžaduje pravidla. Ráno, když se děti sejdou, znovu si zopakují. Nastavené zásady respektují přirozeně.

Pravidla lesa

„Když někam jdeme, panuje mezi námi domluva, že na sebe počkáme na konkrétním místě. Musíme vždy všichni na sebe vidět a slyšet se," říká Zdeňka Kučerová. Děti se denně nachodí okolo tří kilometrů. Své věci si nosí v batohu na zádech. A jsou celkově samostatnější než jejich vrstevníci. Skřítci z Borovic se učí, že v lese se nekřičí. Odpadky se odnášejí zpět do civilizace v batohu. Chovají se ohleduplně k přírodě. Ví, jak se chovat u ohně a jak bezpečně šermovat s klackem.

Rodiče, pojďte dál

Lesní mateřské školy jsou otevřené rodičům i mladším sourozencům. Konkrétně ta choceňská jednou týdně zve všechny z rodiny, jestli mají chuť, aby strávili den s nimi. Je to například dobrý způsob, jak připravit ty nejmenší na to, že jednou budou chodit do školky.

Mimochodem, dovede si představit, že byste přišli do klasické kamenné školky a řekli, že první měsíc budete se svým dítětem do zařízení chodit taky, aby si postupně zvyklo? Nikdo by vám to nedovolil. V lesní mateřské škole to problém není. Dospěláci jsou vítaní. „Jedna maminka chodila se svou dcerou do školky skoro tři měsíce," dává příklad Zdeňka Kučerová. Společným pobytem v prvních týdnech rodič zmírní dítě pocit odloučení a sám zhodnotí, jestli se mu líbí, jak se s předškoláky pracuje.

Blýská se na časy?

Lesní školky, které se dosud kvůli chybějící legislativě označovaly v podstatě jako zájmové kroužky, se mají nově zařadit mezi standardní mateřské školy. Díky tomu budou dostávat peníze na provoz z ministerstva školství, což výrazně sníží poplatek za dítě. Změna je součástí novely školského zákona, kterou má poslanecká sněmovna projednat letos.

autor: PRO
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.