Před čtyřiceti lety zemřel významný judaista a filolog Otto Muneles

Otto (Gabriel) Muneles se narodil v lednu 1894 v Praze. Staroměstské reálné gymnázium zakončil maturitou v roce 1912. Souběžně s gymnáziem navštěvoval pražskou Talmud-Tora-Schule, kde se věnoval studiu nábožensko-právní literatury, a dále kurzy klasické filologie v pražské univerzitní knihovně. Ve stejném oboru pokračoval ve studiích také na pražské německé univerzitě.

Munelesův osobní vývoj ovlivnil zejména pobyt v Haliči v době 1. světové války, kde se několik let pohyboval v prostředí chasidů a získal zde i rabínskou aprobaci. Po návratu do Prahy dokončil v roce 1924 univerzitní studia v oboru semitské a klasické filologie a začal pracovat v jedné z nejvýznamnějších židovských sociálních a společenských organizací, pohřebním bratrstvu. Zároveň se velmi intenzívně věnoval soukromému vzdělávání.

V červenci 1943 byl spolu s manželkou a synem deportován do Terezína. Krátce po příjezdu byl jmenován vedoucím speciálního týmu hebraistů, který se nazýval "Talmudkommando" a zabýval se tříděním a zpracováváním hebrejských knih. Na podzim 1944 byla jeho rodina zařazena do transportu do Osvětimi, Munelesovi však nebylo dovoleno ji následovat. Ztráta nejbližších zapříčinila jeho odklon od náboženství, nikoliv však od víry a zbožnosti.

Po válce začal pracovat v knihovně Židovského muzea v Praze, kde se nadále věnoval zpracování knih a později archiválií. Na základě svých obsáhlých znalostí a systematického studia publikoval dvě zásadní práce: v roce 1952 "Bibliografický přehled židovské Prahy" a o tři roky později "Starý židovský hřbitov v Praze". Muneles byl rovněž autorem celé řady drobnějších studií.

Neméně významná byla Munelesova činnost pedagogická. Navazoval na práci předválečných specialistů a svých učitelů, mezi nimiž byli např. zakladatel Židovského muzea v Praze Salomon Hugo Lieben, rabín Jindřich Brody nebo knihovník pražské židovské obce Tobias Jakobovits. Své vědomosti a poznatky Muneles nezištně předával svým žákům i běžným návštěvníkům muzejní knihovny. S vědomím, že je posledním reprezentantem tradičního vzdělání opírajícího se o vynikající jazykové znalosti a skvělou orientaci v židovských náboženských textech, mohl sám sebe v roce 1964 charakterizovat jako "posledního strážce židovské kultury u nás".