Putování za Hekem, Alšem a svatým Václavem

V jednom z míst zanechal pro budoucí pokolení své dílo malíř Mikoláš Aleš a v tom druhém prožíval své mládí malíř František Kupka. Ona místa nesou pojmenování Dobruška a Mikuleč. Cestou mezi nimi se zastavíme ještě v arboretu ve Vysokém Chvojně. Tak se vydejme na cestu.

Hek nebo Věk?

Dobruška je malebné město ležící v podhůří Orlických hor. Do povědomí národa se dostala nejvíce díky románu Aloise Jiráska F. L. Věk. Romanopisec v něm literárně uchopil životní osudy skutečné postavy – Františka Ladislava Heka, měšťana a kupce z Dobrušky.

Dobruška je na svého rodáka patřičně hrdá dodnes. Na náměstí stojí Hekova – Věkova socha, navštívit můžete i dům čp. 17, který patřil Hekovi a v němž provozoval svůj obchod. My se ale podíváme do chaloupky, v níž začala Hekova životní dráha. Stojí kousek pod náměstím a její interiér vás doslova vtáhne do období konce 18. století.

Světnice v rodném domě Františka Ladislava Heka|foto: Lukáš Peška

Jen je škoda, že v expozici nenajdeme nic, co by pocházelo z Hekovy pozůstalosti. Ale ne, přece jen jedna věc Hekovi opravdu patřila. Znáte ji všichni. Dokonce si zahrála i ve slavném seriálu, kde v režii Františka Filipa zahrál hlavní roli F. L. Věka Radoslav Brzobohatý. Jedná se o vývěsní štít na obchod v podobě dvou mořských pan, které kdysi skutečně visely nad dveřmi do Hekova krámku.

Sto schodů do nebe

Přímo uprostřed dobrušského náměstí stojí renesanční budova bývalé radnice. Nechybí jí ani věž. Je vysoká 45 metrů a na ochoz musíte vystoupat po rovné stovce schodů. Pokud vás cestou neumučí v malé mučírně zdejší kat, čeká vás krásný výhled na Orlické hory, ale třeba i perlu renesančního stavitelství u nás – opočenský zámek.

Arboretum – přírodní skvost

Arboretum ve Vysokém Chvojně – toť doslova přírodní skvost. Na ploše asi sedmi hektarů najdeme 62 druhů jehličnanů a 152 druhů listnatých dřevin.

Mezi nejvzácnější stromy patří liliovník vzpřímený či cypřiš kuželovitý. Arboretum založil markrabě Alexander Pallavicini, který panství Vysoké Chvojno koupil od libereckého textilního továrníka Liebiga v roce 1884.

Pallavicini, přestože pocházel z italsko – rumunské rodiny a většinu života prožil ve Vídni, vlastnil rozsáhlé statky v Uhrách. Se svými čtyřiceti tisíci hektary byl, po knížeti Esterházym, druhým největším držitelem pozemků.

O arboretum se stará Lesní družstvo Vysoké Chvojno|foto: Lukáš Peška

Pallavicini miloval lesy. V jeho držení jich však bylo pomálu a právě proto koupil zmíněné panství s devíti tisíci hektary lesů. Po smrti markraběte mělo panství připadnout mladšímu synovi Karlovi. Pallavicini proto hodlal ve Vysokém Chvojně postavit podle plánů vídeňských architektů zámek s rozsáhlým parkem.

Osud chtěl ovšem jinak. Když se Pallaviciniho mladší syn Karel nešťastnou náhodou zabil v Anglii při honu na lišku, rozhodl se markrabě, že zámek nepostaví. Však je také dodnes někdejší stavební parcela prázdná. Dochoval se jen bývalý zámecký park, dnešní arboretum. V letech 1886 až 1889 ho v anglickém stylu vysadil lesmistr Adolf Laufke Sandtner.

Aleš neměl peníze, tak zhotovil fresky

Naší poslední zastávkou je obec Mikuleč nedaleko Svitav. Podíváme se do tamního kostela svatého Jiří. V roce 1900 tam vznikly podle návrhu Mikoláše Aleš ojedinělé nástěnné malby s národních světců tématikou. V presbytáři najdeme vyobrazení patrona kostela svatého Jiří a nad vchodem do sakristie pak kázajícího svatého Vojtěcha. Třetím do party je vévoda české země svatý Václav, kterého najdeme na bočním vchodem.

Mikulečtí mohou za zhotovení fresek děkovat Alšově neustálé insolvenci. Na počátku 20. století mikulečtí kostel opravovali a architekt i malíři se shodou okolností znali s mistrem Alšem. Přesvědčili ho a slavný malíř nakonec pro kostel navrhl a na kartony namaloval tři fresky. Nedávno je místní farníci nechali zrestaurovat a opět se stkví v plné kráse.