Recenze: Wrgha Powu Orchestra – Opopop

25. březen 2012
02584532.jpeg

Nové album eklektického ansámblu staví most mezi jazzem a vážnou hudbou

Wrgha Powu Orchestra jsou na české hudební scéně skutečným unikátem – dvanáctičlenné obsazení je nastaveno tak, aby odpovídalo uspořádání velkého symfoňáku. Takže zde slyšíme dvoje housle, violu, violoncello, kontrabas nebo trojici dechových nástrojů. Ale motivace Wrgha Powu Orchestra není v čisté formě klasické hudby. Představme si jejich hudbu jako most, který spojuje na jedné straně jazz a vážnou hudbu na straně druhé, a k tomu ještě cestou zakopneme o hip hop a elektroniku. Je to báječná fůze, kde se každou vteřinou něco děje.

wrgha POWU Orchestra v roce 2012

Wrgha Powu Orchestra právě vydávají nové album Opopop (Mots music), které je plné báječných nápadů (za všechny: hraní si s smskovými melodiemi ve Via sms, cvrnkání v Kuličkách, operní zpěv a "Eliška" v Miminku). Při poslechu vám budou v hlavě samy naskakovat obrazy. Myslím, že některé písně (viz Gaštanové ráno s mystickým Lynchovským úvodem…) by si zasloužily svoji filmovou nebo alespoň klipovou podobu. V textech nebývají většinou zakotvena nějaká hluboká sdělení, spíše se pracuje se zvukomalebností češtiny (Říkadlo) respektive slovenštiny (Dada). Zpívaných pasáží vůbec na novince k mé radosti přibylo –není těžké se zamilovat do roztomilé slovenštiny houslistky Niny Marinové.

Pokud bych měl přeci jen něco vytknout, tak je to až příliš často se opakující forma písní (zpívaný úvod, dlouhá instrumentální mezihra, zpívaný závěr), ale to jen drobná piha na kráse, kterou tenhle Opopop oplývá.


Spustit audio
autor: Tomáš Klement