Ruce pryč a tiše zírat. Bude v přírodě víc divočiny?

Aktuálně jí patří asi tři desetiny procenta celkové plochy země. „Usilujeme o to, aby se zdesetinásobila. Myslíme si, že by příroda měla mít prostor pro to, aby mohla být na větším území. Ve čtvrtek zveřejníme naši odbornou studii. Ta mapuje místa, kde by mohla být divočina. Jde o startovací seznam, který budeme dál probírat s odbornou veřejností. Třeba naše nejznámější pralesy vznikly díky tomu, že se majitel rozhodl nechat lesy přírodě, aby je následující generace mohly obdivovat ve svém původním vývoji,“ tvrdí Eliška Vozníková, vedoucí programu Krajina Hnutí DUHA.

Nová turistická atrakce

V Česku najdeme tato místa hlavně v národních parcích. „Tam člověk může přírodu s úžasem pozorovat. Jsou to ale taky místa v běžných českých lesích. Třeba se tam nevyplatí těžit anebo to je natolik nebezpečné, že to nemá smysl. Může jít taky o národní přírodní rezervace. Mají své zóny a některé z nich jsou bez zásahů. Ve světě už divočina získává docela velkou oblibu jako turistický cíl. Do české přírody každý víkend vyrážejí asi čtyři miliony výletníků. Existují i ostrůvky divočiny, tedy malé lokality. Turisté se k nim vrací, protože pokaždé tam je něco nového. Mohou pozorovat vývoj.“

V těchto dnech běží Týdny pro divočinu, neboli pracovně-vzdělávací akce v přírodě. „Člověk jí týden pomáhá. Jsou tam i prvky zážitkové pedagogiky. Divočinu prožijete na vlastní kůži a zároveň si vyčistíte hlavu. Česko je kulturní krajinou, člověk v ní hospodaří a mění ji podle svých představ. V případě divočiny se rozhodne ji ponechat bez kontroly. Předtím je ale potřeba napravit určité škody, které se v minulosti staly,“ vysvětluje Vozníková.

Divočina v Pardubickém kraji

Od 23. do 30. července bude Týden pro divočinu na Králickém Sněžníku. „Tam už dnes je národní přírodní rezervace. Tamní porosty by jednou mohly být ponechané samovolnému vývoji. Ale vrchol Králického Sněžníku byl postižený větrnou kalamitou. Bohužel u nás je docela rozmnožená zvěř, která spásá přirozenou obnovu. Většina stromečků se nedožije úplně vysokého věku anebo pak připomínají pasteveckou krajinu.“

Co v takovém případě dělají dobrovolníci? „Snaží se o to, aby zvěř nesnědla úplně všechno. Množství zvěře není úplně přirozený stav. Chybí vrcholoví predátoři jako vlci a rysy. Zvěř tedy reguluje jenom člověk, který takovou funkci plně nemůže zastat. Když dobrovolníci natírají vrcholky stromků hmotou, která se zvířatům nelíbí, jde sice o drobný zásah, ale je to vykoupené tím, že alespoň některé ze stromků opravdu vyrostou. Díky spolupráci s CHKO Jeseníky jezdíme na Králický Sněžník už od roku 2013. Na daná místa se snažíme jezdit opakovaně, aby dobrovolníci viděli, jak je jejich práce důležitá,“ uzavírá Eliška Vozníková.