Máte příležitost si jít zatančit do nějaké kavárny či sálu, kde se scházejí milovníci tance a pohybu? Jsou ve vašem městě místa, kde se můžete sejít a za zvuku hudby připomínající mládí se trošku protáhnout a zavzpomínat?
Znám jednu manželskou dvojici, oba mají kolem šedesáti a do podobných kurzů chodí, opakují si základní kroky a učí se nové. Tihle dva a jim podobní se na své taneční hodiny nesmírně těší a od doby, kdy je navštěvují se dokonce utužil jejich vztah.
Musí ovšem sloužit zdraví, ale vzpomínky určitě zůstávají. A tanečních kaváren bývalo za časů mých rodičů dost a dost. Hrály tam živé kapely a taneční odpoledne či „čaje“, jak se říkalo, bývaly plné tanečníků.
O tanci a pohybu bude Noční linka, ve které dostanete i jeden babský recept na bolavá kolena.
Daniela|Milá Marcelko, dlouho jsem držela bobříka mlčení, ale dnešní téma mě jak se říká vrací do hry. Tanec býval za mého mládí významnou společenskou událostí, v tanečních jsme absolvovali první lekce o společenském chování a brali jsme to se vší vážností. Spolužáci v bílých rukavičkách se před dámami uklonili, představili se a požádali o tanec. Přitulili jsme se při tanci k sobě a mnohý tanečník poprvé cítil křivky dívčího těla. Kam bych s touto erotikou došla v dnešních kurzech tance. I po tanečních jsme neseděli doma, ale chodili tančit. Nezapomenutelné bylo například v Hradci Králové prostředí Palmové zahrady, hrál živý velký orchestr z pódia a my kroužili mezi palmami a taky jsme si povídali, protože jsme nebyli ohlušeni rámusem z reproduktorů. Později se po divadelních premiérách chodilo do vináren, kde se opět tančilo. Klavír a housle živě. Na tanec jsme se slavnostněji oblékali, byl to svátek. Nechci, aby moje slova zněla staromilsky, každá doba má svoje, ale neumím si představit, že bych v mladém věku hopsala na dnešní diskotéce. Vlastního slova neslyšíte a každý se svíjíte podle svého. O kontakt, o ten dnes vůbec nejde. Manžel krásně zvládal tango, to argentinské a dodnes na náš tanec vzpomínám. Naposledy jsme si ho střihli v Lucerně na vnukově maturitním plese. Byl to patrně náš poslední taneček, ale vzpomínku si nesu v sobě pořád. Přeju všem, aby tančili lehce ve víru valčíků a nedupali v životě jako zběsilé stádo. Daniela z Prahy
Dana|Zdravím Vás, Marcelko, dnes je úžasné téma, za tanec bych kdysi dala život, chodila jsem i v kroji, bez muziky a tancování bych si nedovedla představit víkend. No a vzala jsem si manžela, který sice tančit umí, ale nechce, poslední tanec s ním byl na naší svatbě a tím to skončilo, i když jsme někam šli, tak jen jako diváci. A tak tiše závidím všem, kdo chodí do tanečních, mně už je přes šedesát a klidně bych kurz zvládla, jenže tu žádný není a taneční taky ne.
Hezký večer všem a budu sledovat taneční zážitky ostatních co se dovolají.
Blanka z Prahy|Krásn=pozdrav, mila paní Marcelko Tančit snad bavilo každého mladlověka a každého kdo se mohl pohybovat.
