Srpen 1968 ve východních Čechách

Invaze se zúčastnilo pět zemí Varšavské smlouvy. Východní Čechy prakticky celé okupovala polská vojska, Sověti je vystřídali až v průběhu následujících týdnů. Místní lidé jim ze začátku odmítali pomoci, s postupem času a zjištěním, že dočasný pobyt vojsk se protáhne, se s nimi naučili žít.

V mnoha případech s nimi obchodovali, využívali jejich dobře zásobené prodejny, zemědělská družstva zas levnou pracovní sílu. K osobním vřelým vztahům ale docházelo jen velmi zřídka. „Rusáci“ zůstali v povědomí lidí jako okupanti a s touto nálepkou o 22 let později také odjížděli.

Pro náš seriál jsme vybrali čtyři místa, kde se sovětská vojska usadila. Ve Vysokém Mýtě obsadili historické budovy starých kasáren a na kraji města zbudovali velký tankodrom. Ve Zdechovicích u Přelouče zabrali zámek s parkem a v Lázních Bohdaneč také stará kasárna. Sovětská vojska v Klášterci nad Orlicí sebou přinesla i dvě velké tragédie a tři pomníky českých občanů na místním hřbitově.

Život v kachlíkárnách

V průběhu let se k vojenským objektům přistavovala ubytovací zařízení a tak všude vznikla nová sídliště s typizovanými takzvanými „kachlíkárnami“, tedy paneláky obložené mozaikovými obklady. To byly typické domy, ve kterých žili se svými rodinami sovětští důstojníci.

Nahrávky z kupky sena. Chtěl jsem se angažovat, něco udělat, říká jejich autor Jaroslav Svoboda

• Upravit
• Smazat

Od mládí se zajímal o radiotechniku, pracoval v přeloučské Tesle a zároveň studoval střední školu pro pracující v Pardubicích. Díky profesorce literatury poznal dílo spisovatelů Josefa Škvoreckého, Ludvíka Vaculíka a dalších. Tak začíná příběh Jaroslava Svobody. Příběh, který se postupně plnil nadějemi a očekáváním, stejně jako životy ostatních. Všechno změnil 21. srpen 1968.

Nevraživost k sovětským okupantům zvyšoval i jiný životní styl a režim ruských žen důstojníků. Ty ve většině případů nepracovaly, měly čas chodit po nákupech v době, kdy většina českých žen byla v zaměstnání, a k dispozici měly vždy nějakého prostého vojáčka, který za nimi nosil nákupy v kufrech. Bylo jen dobře, že nerozuměly jedovatým narážkám na sílu parfému, která je povětšinou obklopovala.

Okupace se odrážela na dění i v krajském městě. Na jednom z domů na třídě Míru v Pardubicích je i po 50 letech patrné velké bílé písmeno P. Většina Pardubáků o něn ani neví. Co písmeno znamená ví jen hrstka lidí. Odpověď ve videu: