Svitavy hostí Legiovlak. Přivezl i loutky z Chrudimi

10. červenec 2018
Ve všech třinácti vozech Legiovlaku návštěvníci uvidí věrnou rekonstrukci vybavení i originální exponáty

Po zastávkách v Holicích a České Třebové teď stojí pojízdné muzeum v dalším městě Pardubického kraje. Připomíná slavné chvíle našich předků a jejich anabázi napříč Ruskem.

Legiovlak je ve Svitavách přístupný zdarma až do neděle 15. července. Ve všech vozech na vás čeká věrná rekonstrukce vybavení, legionáři v dobových stejnokrojích, ale taky originální exponáty a několik stovek fotografií na panelech o historii.

„Před sto lety naši legionáři zapříčinili, že vznikl samostatný stát. Když byla vyhlašovaná republika, tak tito vojáci v Rusku bojovali za sebeurčení našeho národa. Další dva roky se účastnili spojeneckých operací. Nebýt těchto mužů, tak by náš stát nikdy nevznikl,“ myslí si tajemník projektu Legie 100 Jiří Charfreitag.

Už chybí jenom lokomotiva

S Legiovlakem vyjela posádka v roce 2015. „Dál tedy brázdíme Českou republiku. Už jsme se podívali i na Slovensko. Začínali jsme se sedmi vozy, dnes už jich souprava veze 13. Momentálně druhým rokem opravujeme parní lokomotivu a pevně věříme, že se ještě do soupravy zařadí, aby kouřila a z komínku vycházel dým.“

Legiovlak v Kutné Hoře

Letos do expozice doplnili novou polní kuchyni, která ale byla vyrobená před sto lety ve Studénce. „Taky jsme přidali loutkové divadlo díky Muzeu loutkářských kultur v Chrudimi, od kterého máme původní legionářské loutky. Dokonce každé úterý se na soupravě odehrávají tři divadelní představení.“

Posádky Legiovlaku se podle Charfreitaga střídají ve čtrnáctidenních turnusech. „Vedou takový život na kolečkách, ale jednou za dva týdny se můžou jet domů umýt oproti legionářům, kteří tam strávili roky. Zastávka v Pardubickém kraji pro příští rok už v plánu není. Rádi bychom ještě přijeli v roce 2020.“

Co bude dál?

Za rok do soupravy přichází kolem 130 000 návštěvníků. „Tam je zahrnutých asi 30 000 školáků, pro které máme komentované prohlídky. Někteří lidé dorazí za svými příbuznými, hledají své předky. Umíme je dohledat a případně říci, u které jednotky, kdy sloužil a kdy třeba padl do zajetí. Často se lidé ptají na carský zlatý poklad, který údajně měli legionáři ukrást, což jim celkem úspěšně vyvracíme i díky důkazům z ruských archivů.“

Taky se vedou debaty o budoucnosti Legiovlaku. „Soupravu můžeme zaparkovat někde na místě a udělat stabilní muzeum. Ale byli bychom rádi, kdyby dál jezdila po republice. Je taky možné legionářskou expozici doplnit osudy československých vojáků za druhé světové války a později,“ nastiňuje Jiří Charfreitag.