Tomáš Novotný si divadlo a muzikál musel prosadit. Rodičům z oboru navzdory

„Hrát divadlo mi zakazovali a v podstatě zakazují dodnes. Není jim to nic platné. Divadelní svět mi už jako dítěti připadal naprosto kouzelný. Neviděl jsem další stránky toho povolání. Šel jsem si tvrdě za svým. Teď si to divadlo hraju,“ usmívá se.

V hodnocení jeho výkonů jsou prý dnes Novotného rodiče Dagmar a Pavel spíš opatrní. „Maminka pochválí vždy, tatínek pokaždé něco řekne. Hrát před rodiči bývá o něco nervóznější, když jsou ještě navíc z oboru, ale jsem rád, když se přijdou podívat.“ 

Test černého humoru

Tomáš Novotný se narodil ve Šternberku u Olomouce. Jeho rodiče ale dostali angažmá v pardubickém divadle, takže se společně s nimi přemístil do Pardubic. Už při studiu obchodní akademie hrál a poznal i budoucí spoluzakladatele Divadla Tří. To se věnuje autorským černohumorným hrám. „Když se s někým v běžném životě znám pár minut, tak zkusím jeden dva fórky. Když se chytne, říkám si, že má rád černý humor.“

Teď před Novotným stojí výzva v podobě hlavní role v muzikálu Galileo. Premiéra by měla být v únoru. „Muzikál se vrací na scénu po patnácti letech kromě mě v původním obsazení. Je to rozjetý vlak, který sice stál, ale předtím jel poměrně dlouho a dobře. Nějak do něj musím naskočit a snažit se držet tempo. Je to dobrá parta, chtěl bych do ní zapadnout. Atmosféra zkoušek bývá uvolněná.“

Muzikál má dokonce vystudovaný. „Chtěl jsem se věnovat zpěvu a tanci, ale vždycky mě to táhlo k činohernímu divadlu. Splnilo se mi to díky angažmá v Městských divadlech pražských. Nasbíral jsem tam spoustu zkušeností.“

Záliba v historii

Kromě velkého uměleckého vytížení neskrývá Novotný ani svůj zájem o historii a památky. Angažoval se třeba v dění kolem pardubického Zámečku. „Koupila ho Československá obec legionářská. Daří se jí shánět peníze, komunikovat s městem, krajem. Třeba věž, která byla v nejhorším stavu, směřuje k celkové renovaci. Jednou by toho tam mohlo být hodně k vidění.“

Stoupající popularity Tomáše Novotného si všiml taky Karel Šíp a pozval ho do televizního Všechnopárty. „Vážím si toho, že mě pan Šíp pozval. Pamatuju si ho od dětství, kdy jsem sledoval jeho pořady a nikdy mě nenapadlo, že bych tam mohl být taky. Povídání s ním je velice oddechové a příjemné.“