Třináctiletý talent dělá na lyžích psí kusy. Starším borcům často vytře zrak

„Na lyžích jezdím asi od tří let. Když se ten sport objevil na olympiádě, šel jsem si ho zkoušet do parku. Pak už se to nějak vyvinulo. Začínal jsem přejetím bedny bokem, pak jsem se na ní točil. Následně jsem zkoušel i zábradlí, skoky a podobně.“

Co na to škola a rodina?

Štěpán potřebuje podporu rodičů. „Jde o docela drahý sport. Dokonce i lyže se dají zlomit a jsou spotřebním materiálem. Další velkou položkou je cestování za sněhem a parky,“ připouští maminka Eva Hudečková.

Žák Základní školy Jiráskova Vysoké Mýto si oblíbil areál ve Vítkovicích v Krkonoších. Aby byl blíž střediskům, chtěl by pokračovat studiem na sportovním gymnáziu v Jilemnici. Podle Hudečkové měl dřív známky lepší. Absence jsou trochu znát, ale syn to prý vždycky dotáhne nejhůř na trojky.

Ani sama nechce hodnotit, jestli nezačal sportovat moc brzy. „Tenhle sport je dost mladý a má relativně malou základnu. Zkušenosti s tím moc nejsou. Od dětství jsme mu dávali k dispozici klasické sporty jako jízda na kole, bruslení, plavání. Vybral si freeski. Předpokládám, že je dost fyzicky zralý, aby to zvládnul. Jsem ráda, že tento sport je hodně o zábavě, není úplně drilem. Hoši jsou pohromadě a užívají si to.“

Chtěl by být profesionálem

Speedy byl třetí na mistrovství republiky v Peci pod Sněžkou, druhý na Českém poháru v Deštném v Orlických horách a první na Summer jibu v Jablonci. Při závodech bývá tradičně nejmladší stejně jako v tréninkové skupině Josefa „Pepé“ Kalenského. „Přezdívku mám ještě z dob, kdy jsem nejezdil na freeski. Dostal jsem ji na táboře, kde jsem asi rychle běhal. Jinak sjezdovku sjedu i bez překážek, ale to není taková zábava.“

Jednou by Hudeček chtěl být profesionálním sportovcem. Na vrcholné úrovni se tímhle sportem podle něj uživit dá. Ale rizikem zůstávají zranění. „Na konci léta jsme skákali do molitanu. Po pádu jsem si prokousnul ret i koleno.“