Trpín 8.2.2009

8. únor 2009

Nedělní rozhlasové Posvícení zavítalo do Trpína. Obec najdete v nejjižnějším výběžku Pardubického kraje, na území bývalého okresu Svitavy, na zemské hranici s Moravou. K Trpínu náleží ještě osada Hlásnice a dohromady v něm žije jak čtyři sta obyvatel. Název obce je údajně odvozen od velkého utrpení českých vojsk v bitvě mezi českým knížetem Oldřichem a polským Boleslavem Chrabrým v roce 1012, kdy česká vojska přitáhla na pomoc Moravanům proti vpádu Poláků na moravské území. První písemná zmínka se však datuje do roku 1349, kdy byl trpínský kostel přidělen do litomyšlského biskupství. Kostel, zasvěcený svatému Václavu, je dodnes dominantou obce. Současná podoba chrámu pochází z roku 1689. Kromě hlavního oltáře s vyobrazením patrona chrámu zaujmou i varhany, které v roce 1840 postavil varhanář František Svítil. Nástroj prošel generální opravou a nově byl vysvěcen v roce 2008. Západně od kostela stojí barokní zvonice se zděným spodkem a dřevěným vrškem, v níž visí tři zvony. Pro rozvoj obce je důležitou historickou skutečností, že ležela na trasa tzv. Trstenické stezky, obchodní trasy spojující Uhry s Moravou a Čechy. Na její obrany, a také na obranu zemské hranice, byly v okolí Trpína vybudovány obranné valy a zátarasy, tzv. "šance". Ty bránily v polovině 17. století vpádu Švédu na Moravu a o několik desetiletí později i pronikání tureckých vojsk z Moravy do Čech. Dnes v Trpíně funguje bohatý spolkový život hasičů, myslivců, sportovního klubu a českého červeného kříže. Obec žije také hodnotným kulturním životem a právě za ně obdržela v roce 2003 v soutěži obec roku Zlatou stuhu. Další ocenění získal Trpín v roce 2007. Mezi zajímavé akce patří bezpochyby kácení máje či setkání harmonikářů. Pro radost hrají trpínským obyvatelům dvě kapely: Rock Melodie a Respekt. Od roku 2001 užívá Trpín i své obecní symboly. Občané se také těší z partnerské spolupráce s maďarskou obcí Palkonya. Součástí obce je i osada Hlásnice, dnes obývaná převážně chataři a chalupáři. Její dominantou je kaple svaté Maří Magdalény. Podle pověsti vznikl název osady od "hlásných", tedy strážců zde usazených, jejichž úkolem bylo hlásit pohyb nepřátelských vojsk a chránit tak kupce a nedaleký hrad Svojanov. Ten je také nejvýznamnějším turistickým cílem v okolí. Dalšími jsou město Polička a Vírská přehrada. V zimě pak přiláká i lyžařské středisko v nedaleké Olešnici. Malebné okolí Trpína, odkud je při slunném počasí vidět dokonce Praděd, je krásným místem pro pěší i cyklisty. Asi jeden kilometr východně od Hlásnice leží na náhorní rovince Na kostelíčku malá kaplička zvaná Majdalenka - kněžiště zříceného kostela. Podle pověsti je polozbořený kostelík zbytek panenského kláštera Maří Magdalény - kajícnice. Dala jej prý postavit královna Kunhuta po smrti manžela krále Přemysla Otakara II., který padla v bitvě na Moravském poli roku 1278 zradou českých pánů. Klášter však v dobách husitských nepokojů vyplenila vojska Jana Žižky. Na místě někdejšího kláštera byla časem postavena kaplička. Místo, které má podle místních zvláštní sílu, ožívá každoročně v neděli po svátku svaté Maří Magdalény (22. července) velkou "majdalenskou" poutí s jarmarkem, na kterou se sejdou poutníci ze širokého okolí. Od zřícenin kláštera je krásný rozhled po dalekém kraji. Vozová cesta nás zavede ke studánkám. Zde dříve stávaly lázně. Voda ze studánek obsahuje hojnost železitých látek. Okolní lid ji pokládal za léčivou. Nalevo od horní studánky byly štoly, v nichž se dolovalo na tuhu. Lid vypravuje, že jsou to chodby, jimiž vycházeli obyvatelé kláštera ke studánkám. Neděle 8.2. po 12. hodině.

autor: Lukáš Peška
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.