U pokladen platíme už skoro 150 let, kdysi byly drahé jako auto
První registrační pokladna byla vyrobená roku 1879 v Americe. Důvod? Prodávalo se, ale nevydělávalo. Byl to James Ritty, majitel baru, kdo podezíral své zaměstnance z nepoctivosti, z toho, že část tržeb mizí v jejich kapsách. Šla mu z toho hlava kolem a rozhodl se načerpat síly plavbou do Evropy. Při prohlídce zaoceánské lodi ho zaujalo počítadlo otáček lodního šroubu. Co kdybych vyrobil něco podobného na počítání tržby, řekl si asi. A svůj nápad brzy uvedl do života.
Po návratu domů sestrojil pokladnu se dvěma řadami knoflíků, jednou na centy, druhou na dolary, s klikou, zamykatelným šuplíkem na peníze a „okénkem“, které zákazníkovi ukazovalo, kolik má zaplatit. Později přibyla ještě rulička papíru, na kterou se perforováním zaznamenávaly jednotlivé sumy. Účtenka.
Přidali se další výrobci, a přestože pokladny byly drahé jako dům, dobře se prodávaly a velice rychle na sebe vydělaly. Právě proto, že se obchodníkům díky nim přestaly ztrácet peníze. „Na dračku“ šly i použité pokladny, podobně jako dnes ojetá auta. Většinou taková kasa vystřídala několik majitelů.
Kasy se používaly v obchodech i v restauracích, každý číšník mohl mít svůj šuplík v pokladně, díky čemuž bylo hned jasné, kolik vydělal.
Těžké jako prase
Nejprve byly pokladny celé ze dřeva. Později na spodní dřevěné části se šuplíkem seděla horní kovová část, bronzová, pak bronzová poniklovaná. Když byl bronz za 1. světové války potřeba na výrobu děl a dalších zbraní, nahradil ho železný plech, poniklovaný, pak natřený barvou. No a nakonec se začaly objevovat pokladny bakelitové. Původní kasy dřevo - kov byly velice těžké, vážily 50 až 60, nebo dokonce 120 až 150 kilogramů.
Pokladny mívaly v šuplíku uzamykatelný foch na zlaté mince. A na přední straně pokladny italský mramor, který vydá zvláštní cinknutí, když na něj dopadla zlatá mince.
Když se otevřel šuplík, cinknul zvonek. Tolik zvonků, kolik šuplíků měly některé pokladny, a tak mohl mít každý pracovník svoje počítadlo a svoje cinknutí.
Už před 120 lety se na pokladně objevovala výzva zákazníkům, ať si zkontrolují, že byla jejich platba zaregistrovaná. Někdy i s ponouknutím, dostanete korunu, když zjistíte, že nebyla a ohlásíte nám to.
Velké značky
Největším a nejznámějším výrobcem pokladen byla americká firma National (NCR), která produkovala pokladny i pro evropský, a tedy i pro náš trh. Roku 1903 založila pobočku v Berlíně, obchodní zastoupení měla také v Praze. Pokladny měly dvouletou záruku, na opravu je ale musel majitel dopravit vlastním nákladem.
Aby se nemusely pokladny složitě přepravovat loděmi z Ameriky (cestou se mohly poškodit), začalo se vyrábět i v Evropě. Pokladny, které se u nás objevovaly, pocházely například z německých firem Anker, Grimme & Natalis nebo Monopol.
Existovala spousta dalších firem, asi 40 nebo 50 po celém světě, které pokladny vyráběly. Ale pak je jako žralok v těchto vodách skoupila firma National. Proto se pod jejím jménem prodávaly vzhledově různé pokladny.
Pokladny vyrobené u nás
U nás pár kousků registračních pokladen vyrobila jen firma v Žatci před rokem 1900. Vznikla roku 1895 a existovala jen krátce, sídlila v ulici Osvoboditelů 980, jak jsme se dozvěděli v Regionálním muzeu K. A. Polánka v Žatci. V roce 1901 už byla firma v likvidaci. Vyráběla přístroje na kontrolu tržeb z pokladen, podle dobové reklamy měly tyto přístroje automatický psací stroj. Ten si v několika státech Evropy nechal patentovat Wenzel Anton Stohr, žatecký kupec. V Muzeu obchodu v Českém Krumlově jeden kousek té žatecké kasy mají.
Historických registračních pokladen je u nás málo, v první světové válce se bronz musel odevzdávat na děla, a po druhé světové válce se tyto pokladny odevzdávaly celé, pro změnu jako jeden ze symbolů kapitalismu. A pak se ničily. Proto jsou v Evropě mnohem vzácnější, než v Americe.
V Evropě je prý asi pět sběratelů těchto pokladen a asi 15 až 20 mechaniků, které je dokážou opravit nebo zrestaurovat. Jedním z nich je sběratel a restaurátor historických pokladen, Peter Follrich, kterému děkujeme za spoustu zajímavých informací a fotografie pokladen z jeho sbírky.
