Úterní Noční linka: Démon alkohol
Kdy jste si naposledy řekli: „Tohle už bylo moc“? Patříte k těm, kteří si dají skleničku pro radost – nebo spíš pro klid? Umíte přestat, nebo se naopak bojíte chvíle, kdy to přeženete? Co vás k alkoholu táhne – chuť, společnost, nebo útěk od starostí? Kdy jste viděli alkohol zblízka z té druhé, temnější strany? A myslíte si, že se dá pít „zdravě“?
Alkohol je v české společnosti hluboko zakořeněný. Slavíme s ním, smutníme s ním, utíkáme k němu i před sebou. Mnozí si bez něj neumí představit víkend, rodinnou oslavu ani posezení s přáteli. Ale za hranicí pohody se často skrývá démon, který pomalu, nenápadně bere zdraví, vztahy i sebeúctu. Mnoho lidí přiznává, že pít přestali až po něčem zlém – autonehodě, rozvodu, nebo po ostré větě od dítěte. A jiní říkají, že právě alkohol je to jediné, co jim pomáhá „přežít“ den. Kde je hranice mezi skleničkou a závislostí? A jak to máte vy? Pijete pro radost, ze zvyku, nebo spíš z osamělosti? Umíte říct dost – sobě i druhým? A co všechno vám alkohol vzal, nebo naopak „dal“?
Podle Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti (2024) pije v Česku pravidelně alkohol 1,3 milionu lidí, z toho asi 800 tisíc ve zdravotně rizikové míře. Každý třetí Čech si dá alkohol čtyřikrát týdně nebo častěji. Průměrný dospělý člověk vypije ročně zhruba 11 litrů čistého lihu – což nás řadí mezi pět největších „pijanů“ světa. Zároveň roste počet těch, kteří se snaží přestat – kampaň „Suchej únor“ si podle průzkumů vyzkoušelo už přes 14 % Čechů. Zdroj: NMS, 2024.
Na vaše příběhy a názory se v dnešní Noční lince z Prahy už teď těší Honza Macoun.
Volat do studia můžete na telefonní číslo 731 800 900 nebo psát na e-mail linka@rozhlas.cz, případně využijte webový formulář www.rozhlas.cz/linka.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
