Jak jsme se synem vařili

Moje milá nedělňátka, připravila jsem další vypravování mého kolínského souseda a facebookového přítele Honzy Mrkvičky. Honzo, máš slovo!

Je pondělí, vařím, cibulka pění na oleji, krájím kuře od neděle a vtom přiběhne Honzík.

„Tatí? Chci vařit s tebou!“

„Tak šup, přines si štokrle. Drž pevně ucho a míchej.“

Honzík se vyškrábe nahoru a hned začne vařečkou mlít jako o život.

„Tati, krájíš maso?“

„Ne, krájím starý pneumatiky.“ Honzík se zakřenil od ucha k uchu a hned se do vaření zapojil.

„Tati, mohli bysme uvařit něco dobrýho. Něco fakt super.“

„To pořád můžem. Míchej!“

Vyndám z mrazáku pytlík zeleniny a sypu ho do hrnce.

„To vypadá hustě,“ nadšeně komentuje Honzík alchymistickou směs v hlubokém hrnci. „Tati? Co vlastně vaříme?“

„Já nevím, ty seš kuchař.“ „Já jsem kuchař?“  „Jasně, kdo má v ruce vařečku, ten je kuchař. V každý pohádce má kuchař vařečku.“

Honzík se nadmul pýchou a svědomitě míchal.

„Tati? A co seš ty?“

„Já? Já jsem jen přidavač.“ A mrsknu do hrnce další zeleninu. „Vidíš, jen přidávám do hrnce.“

„Tatí, co je tohle?“ „Přečti si to.“ „P-E-P-Ř. Jestli to bude pálit, tak to jíst nebudu.“

„Neboj, nebude. A bacha! Pálí se ti rukáv!“

„A co je tohle tatí?“ „Čuchni si…“  … „Fuj! M-a-j-o-r-á-n-k-a… To jsou ty drogy?“ „Já nevím, mamince to chutná.“

„Tati? Mohli bysme uvařit nějakou sladkou bombu! Něco jako fakt sladkýho. Co ještě žádnej youtuber nejedl, jako sladkou výzvu.“

„To youtoubeři jedí tak moc sladký,“ položím flegmatickou otázku, na kterou rodiče nepotřebují odpověď.

„To nevíš,“ zhrozil se Honzík. „Můžeme uvařit fakt sladkou bombu.“

„Jo, to pořád můžem.“ Ač neznám stravovací návyky youtuberů, přikyvuju na všechna Honzíkova přání.

„Co je v tý konzervě?“ „Hrášek, je sladkej. Ochutnej.“ „Máš pravdu, je dobrej.“

„Tatí, co to tam sypeš?“ „Rejži.“ „Fuj! Smrdí to jak ponožky.“ „Já za to nemůžu, jsem jenom přidavač, ty seš kuchař.“

Honzík si zacpává nos. Napomenu ho.

„Míchej!“

Nešťastný Honzík kouká do hrnce.

„Tati? A co jsme to uvařili?“

„Myslím, že rizoto. Ještě to osolíme a bude to dobrý.“

„Tati,“ kroutí hlavou bezradně Honzík, „až příště zase budu kuchařem, tak se musíš víc snažit! Chtěl jsem sladkou youtuber bombu! A ne jen… rizoto! Ach jo.“

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.