Úterní Noční linka: Díla slavných v našem okolí

23. leden 2024

Dnes je to 225 let od narození Aloise Negrelliho, rakouského projektanta, který projektoval Korintský a Suezský průplav, ale i Karlínský viadukt v Praze. A jsme u jádra tématu dnešní Noční linky.

Bydlíte v domě navrženém věhlasným architektem? Chodíte denně kolem sousoší slavné sochařky? Pyšní se vaše obec, město, čtvrť dílem známého autora? Nabízejí se sochy, kostely, mosty, vily, rozhledny a jména Jurkovič, Kotěra, Plečnik, Santini.

Váš příběh na telefonu 731 800 900 a e-mailu linka@rozhlas.cz možná přiláká k ojedinělé památce ty, kteří budou poslouchat dnešní Noční linku s Borkem Kapitančikem.

Jitka, v současné době z Ontária|Jsem zklamaná, že posluchač , který mluvil o Liberci, nevzpomněl našeho předního architekta pana Hubáčka, který se proslavil ve světě stavbou Ještědu. Já v Liberci studovala, kdy to byla novinka. A dětství jsem prožila v Bohutíně u Příbrami. Měli jsme to kousek na Vysokou. A přikláním se k předešlému názoru, že nejůžasnějším architektem je příroda. Rusalčino jezírko na Vysoké na nás vždy působilo fantasticky a tajemně. Není divu, že zapůsobilo i na Antonína Dvořáka.
Karel (K.Vary)|Zdravím všechny posluchače. Karlovy Vary - Mlýnská kolonáda, r . 1881, architekt : Josef Zítek. Zdravím Karel
Bedrich |Dobré ráno město Žatec s unikátním souborem chmelařských skladu a sušáren
Daniela z Prahy|Mládí jsem prožila ve městě, jemuž se přezdívalo salón republiky. Krásu této východočeské metropole formovaly ti nejlepší architekti své doby. Mohli město vystavět jako ukázku moderní architektury i díky osvícenosti tehdejších radních. Josefu Gočárovi a Josefu Havlíčkovi je připsáno autorství překrásné funkcionalistické stavby, zapsané od roku 1958 do seznamu kulturních památek, kterou dokázali postavit za pouhé tři roky ( 1926 – 1929) a v níž jsem měla tu čest mnoho let žít. Sbor kněze Ambrože je jako loď zakončená hranolovou věží, v níž dnes chystá diecéze Církve československé husitské zvonkohru. Areál má kromě sboru a netradičního otevřeného kolumbária dvě budovy z červených cihel, které spojuje kovová brána. Zatím co moje spolužačky postávaly než se rozloučily u domovních dveří činžáků, tak my s přítelkyní stály u brány. Kolik jsme tam prodebatovaly důležitých otázek, to by se nespočítalo. Jednu vadu tento klenot architektury měl. Objekty byly v projektu s centrálním topením. Ale protože církev neměla dostatek prostředků, tak bylo ústřední topení jen v kostele a v bytech jsme topili v kamnech. Okolo sboru byla alej v létě omamně vonících lip a centrum školství. Gymnázium J.K.Tyla, škola V lipkách i škola mateřská. A pak kousek Hučák a Jiráskovy sady…..Ale to už by bylo na dlouhé povídání. Posluchačům bych chtěla připomenout kromě běžných pražských památek i kubistické domy, které si ráda prohlížím při jízdě tramvají po nábřeží Vltavy do Podolí. Stačí zvednout oči od mobilů. Architektonických skvostů máme v naší vlasti opravdu mnoho, jen člověk musí dospět do věku, kdy ty oči chce zvednout. Daniela
Marie z Chrudimi|Josef Ressel zbavil svět vesel, jeho socha stojí před naším okresním muzem a restaurací zvanou Muzeum. P.S. Chrudim nazývaná východočeské Atény stojí za návštěvu. Zdraví Marie z Crudimi
Jana|Zdravím všechny linkaře, i vás p. Borku. Jen jsem si přečetla téma a bylo mi jasné, co napíšu. Myslím, že dnes to bude nejmenší exponát ze všech jmenovaných. Chci zmínit sochu, tedy je malá, tak do ruky, tak to je soška, ale hodně vzácná. Její cena ne nevyčíslitelná. Je to Venuše. Když se řekne "Venuše", každý si hned vybaví tu Věstonickou. Zná ji každý a její proporce také. Ta naše, má proporce štíhlé, na rozdíl od jiných Venuší, které jsem si prohlížela v brněnském pavilonu Anthropos. Na území Ostravy je Landek, kde byla objevena soška ženy, které se říká "landecká" nebo podle části Ostravy též petřkovická Venuše. V červenci uběhlo 70 let ode dne, kdy archeolog Gebauer s kolegy tam čistil mamutí stoličku, když si všiml, že pod ní leží kousek červeného kamene. V tu chvíli ještě netušil, co to je. Stáří sošky je odhadnuto na 23 tisíc let, je to torzo štíhlé ženy z krevele - železné rudy, které měří pouhých 46 milimetrů. Takže těch necelých 5 cm se do dlaně vejde. No a přestože byla nalezena v Moravskoslezském kraji na Landeku, kde asi je? Ano, v Brně jako i ty jiné Venuše a kdo neví, může zajet do Anthroposu, který nechal postavit prof. Absolon. Snad vás moje psaní o venuši nenudilo, budu pozorně poslouchat ty druhé příspěvky. Jana
Michal Sedlák z Myšlína|Bydlím v Ladově kraji. Josefa Ladu, vůdčí zjev středoevropského výtvarného umění dvacátého století, není třeba zvlášť představovat. Obec Hrusice, malířovo rodiště, je od Myšlína vzdálena necelou hodinu chůze poledním směrem. Stezka kocoura Mikeše vede mou oblíbenou vyhlídkou, z níž dohlédnu až na Českou Sibiř. Jednou jsem dokonce myslel, že jsem Mikeše zahlédl. Jenže to si jenom vítr pohrával s černým igelitovým pytlem. Občas se procházím v nepříliš vzdáleném Ondřejově. Tamější známá hvězdárna je dílem věhlasného architekta Josefa Fanty, mimo jiné autora budovy Hlavního nádraží v Praze. V areálu stojí také vila Leonora, v níž žila operní pěvkyně Eleonora Ehrenbergová, první představitelka Mařenky ve Smetanově Prodané nevěstě. Moje kroky zamíří často i do nedalekých Jevan, které se pyšní architektonicky hodnotnými vilami. Zmíněný Fanta zanechal svou stopu i tady. Navštivte Ladův kraj i jeho okolí. Netančí tu jen pytle ve větru, ale třeba i svatebčané, jako v myšlínských zahradách u Žižkova dubu.
Jana Jirkov|Hezký večer Vám Borku i všem posluchačům. Naše město Jirkov se pyšní mnoha barokními uměleckými díly slavné sochařské rodiny Brokofů. Na severní straně městské věže je umístěna busta jirkovského rodáka Ferdinanda Maxmiliána Brokofa s pamětní deskou, odhalená byla v roce 2012 sochařem Miroslavem Doleželem. Portrét představuje mladého Brokofa na začátku jeho umělecké dráhy. Sochař Jan Brokof vytvořil v r. 1695 barokní pískovcový sloup nacházející se u kostela sv. Jiljí na počest Bohu a jeho Bolestné matce a jako připomenutí utrpení a hrůz třicetileté války. Dalším skvostným dílem sochaře Jana Brokofa je socha Jana Nepomuckého z r. 1708 stojící u řeky Bíliny na přání jednoho jirkovského měšťana na paměť zázračného ušetření jeho domu při rozsáhlém požáru, který Jirkov uchvátil právě roku 1708. Majitel domu tehdy J. Nepomuckému přísahal věrnost, zůstane-li dům nedotčen. Svůj slib splnil. Na Brokofova sochařská díla je bohatý také zámek Červený Hrádek. Jde např. o chrlič vody v podobě obří hlavy nacházející se v zámeckém parku, Brokofovy vázy zdobící zámecké schodiště, na nádvoří se nacházejí kašny Polyféma a Odyssea, u oranžérie najdeme sochu Lédy s labutí a sochu boha Marse a poslední sochou je Panna Maria Immaculata u zámecké hrobky. Takže tímto vším je proslaveno město Jirkov.
frantisek svaricek|DOBRÝ VEČÉR P.BORKU A POSL.N.L.CO SE TÝČE SLAVNÝCH OSOBNOSTI ZE ŽIDLOCHOVIC,TAK TO VÁS MUSIM ODKÁZAT NA STRÁNKY INTERNETU,KDE NAJDETE VŠECHNY SLAVNÉ OSOBY ZE ŽIDLOCHOVIC,A MUSIM VÁM ŘÍCT ŽE SE DOSTANETE DALEKO DO HISTORIE ŽIDLOCHOVIC.JE TAKY ZAJIMAVÁ JEDNA VĚC,KDYŽ BYL POPRAVENÝ ZA VÁLKY PAN ČERMÁK 23.6.1942.TAK TO JÁ JSEM SE PŘESNĚ NATO DATUM NARODIL. ZDRAVIM MOJE PŘÍZNIVCE Z N.L.FRANTIŠEK ZEŽIDLOCHOVIC.
Ladislav z Olomouce|Přeji všem posluchačům NL pohodový večer a noc, kterou je pak třeba dospat a kterou dospávají i všichni Ti slavní podle nichž jsou pak pojmenovány ulice a i jiná místa, kde cosi vykonali pozitivního a tak místní na ně rádi vzpomínají. I já jsem se stěhoval po republice ve stopách slavných. Narodil jsem se v Křižanově odkud pocházela sv. Zdislava, ale ta nechala svá hlavní aktiva v severních Čechách u Lemberka a v Křižanově má jen sochu s kašnou. V Olomouci jsem bydlel na třídě Míru, ale kýho čerta, si nevzpomenu, kterého Míru měli konšelé na mysli, když použili toto jméno. Na koleji VUT Brno na ulici Leninově jsem byl z hlediska ubytování celkem spokojený, ale to jméno v názvu jsem ztožnil až později na Rudém náměstí v Moskvě, ale jinak diktátory nemusím. Ještě, že se postavili nové koleje na ulici Purkyňově. Pak už to bylo v pohodě na Kmochové v Olomouci i když při večerní dechovce se nedalo spát, nakonec budu muset naučit se kreslit a malovat, k čemuž budu mít příležitost doslova do konce života, protože v penzionu pro seniory Pohoda v ulici Švabinského mám jeden pokoj spolu s Parkinsonem a to se teprve nevyspím. Teď právě ho cítím, jak mi kouká přes rameno a dívá se co píši a je polichocen že se dostal mezi slavné. To já klidně oželím, když jsem kreoval takovou slátaninu. Pozdravuji an bloc všechny linkaře a někdy zase nashle se těší Ladislav z Olomouce
Milena z Poděbrad|Zdravím Vás,pane Borku a všechny posluchače NL. V Poděbradech zanechali svoji stopu 2 významné osobnosti z generace Národního divadla.Bohuslav Schnirch je autorem sochy krále Jiřího z Poděbrad ,jak vyjíždí na koni ze zámku.Bohuslav Fanta projektoval 2 krásné vily.Jedna z nich se jmenuje Kouřimka,stojí na samém okraji lázeňského parku a natáčely se v ní i některé díly Ordinace v Růžové zahradě.Bohuslav Fanta je také autorem originálního projektu poděbradského hřbitova a zeď hřbitova je zdobena reliéfy z dílny sochaře Františka Bílka.
Sváťa z Brna|Dobrý večer všem linkařům a milovníkům kumštu zvlášť.Rád upozorňuji na své rodiště Kácov, ležící v Posázaví.Je tam dost zajímavostí které návštěvníky nezklamou.Na náměstí stoji kácovské sousoší Panny Marie a čtrnácti svatých pomocníků , které městečku darovala A.M.Toskánská v roce 1736.Nedaleko stojí kostel , kterému výše jmenovaná vyprosila z římských katakomb ostatky mučedníka sv.Liberáta.Také nechala přestavět v letech 1727-1733 Kácovský zámek, dodnes zachovaný v původní podobě.Budete-li mít cestu kolem , neváhejte a Kácov navštivte.Budete mít kam se jít podívat.Váš Sváťa
franz|jedná o tzv třešničku na dortu, pokud máte dostatek financí na ten dort, tak holt si můžete dovolit i tu ozdobu na závěr, je samozřejmě opět ukázkou, zda na to máte a co tím zamýšlíte, já mám a on ne, ten dort má za úkol povznést na duchu i ty, kteří spí např. v zemljance, u mne máme pouze kamennou zvoničku, je to takový opěrný bod, kdy po dotazu místa , kde se ten , či onen nachází, bydlí, v větších obcích stojí kostel, menší obce tiše závidí a některé po roce 1989 sáhly do úspor a občané financovali nové sakrální stavby a byl tím povznesen pocit samostatnosti dané obce, někdo holt to potřebuje, jiný zase ne, zdraví z chaloupky pod lesem v bílých karpatech pan franz, osobně jako toho nejlepšího architekta vidím přírodu samu, z té se učili a učí všichni architekti světa a pokud ne, tak si myslím, že chybují