Dana z Blatné|Krasnou noc s Noční linkou všem přeji s pozdravy z jihu Čech. Nemam ráda Divočinu v životě, natož v předvánočním čase. Miluji tradice a ty české jsou úžasné. Zábava ano ale Klid namísto shonu a běsnění miluji. Miluška z Ostravy mne okouzlila verši a chci poděkovat za téma a pozdravit i Vás paní Lucie (neb se nedaří dovolat.) Krásný advent přeji všem ve zdraví a pohodě. Koledy a pečeni i adventní čas at je příjemný
Jana|Pěkný večer všem, budu se snažit svým příběhem tak nějak trefit do tématu, nebudu psát o svém divokém mládí, to by bylo na dlouho, ale asi před osmi lety jsme zažili takovou divokou příhodu na Štědrý den. Jsme taková muzikální rodina, zpívat umíme všichni, bratr hraje na kytaru, neteř na flétnu, druhá neteř na klavír, zpíváme koledy. Měli jsme maminku na vozíku, tak seděla dole v hale u stromečku a my v prvním patře na chodbě, kde stojí klavír, tak jsme hráli a zpívali. Najednou takový nějaký divný vzduch se šíří z přízemí, všichni jsme tam letěli po schodech, maminka sedí, spokojeně se dívá na hořící stromeček a bratr říká: jejda, mami, vždyť hoří stromeček! A maminka s ledovým klidem: noooo, hoří....
frantisek svaricek|DOBRÝ VEČÉR P.REDAKTORKO A POSL.N.L.NIKDY JSEM NEBYL FLEGMATIK,SPÍŠ JSEM BYL TAK TROCHU ŽIVĚJŠI HLAVNĚ PŘI SVÉ PRÁCI,TAM JSEM NĚKDY MUSÉL SVOJE POMALÉJŠI KAMARÁDY POBÍZET.DNESK KDYŽ SE NA MĚ NĚKTEŘI KAMARÁDI DÍVAJI ,TAK SI MOŽNÁ ŘEKNOU TEN ŠVÁRA UŽ TO NENÍ ONO,BOHUŽÉL,ROKY JSOU TADY.ZDRAVIM,JANIČKY ,MAŘENKY,MILENKU,MIRKA.TAK ŽE TY POZDRAVY JEŠTĚ NĚJAK ZVLÁDNU.FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Jana Jirkov|Pěkný večer p. Lucie a nespavci, za takovou velkou divočinu považuji současné světové dění i dění v našem státě. Taková pravá divočina se dá zažít také při práci s dětmi nebo seniory s Alzheimerovou nemocí a demencí. Divoká může být také např. výměna názorů třeba mezi partnery či kolegy v práci. A protože se blíží Vánoce, tak se musím zmínit, že pro mě bývá vždy také pěkně divoký ten předvánoční shon. Zdravím všechny divochy i kliďasy, též Františka, Milenku, Janu a Marušky.
Ladislav z Olomouce|3.část
Druhý den byl závod štafet a tak jsme chtěli, aby alespoň jeden z nás doběhl. Vyprovodit nás přišli i místní, kteří pro tento sport používali gumotextilní kopačky se špunty (cena 50,-Kč) s kterými to
v terénu neklouzalo. My jsme byli jen 4 a jich tam bylo hodně, někteří se už vyzuli, aby měli větší šanci při výměně, ale autobusy měli už odjezd a ani jedny nebyly volné a tak utřeli hubu.
Chtěli jsme se Bulharům revanšovat za pozvání na tento závod a protože byl příští rok u nás Krajský zimní sraz, tak jsme je pozvali na běžky a vzali na výlet přes zasněžený vrchol pohoří Javorníky a protože kromě jednoho nikdy běžky neovládali tak tam bylo veselo z jedněch zlomených běžek a ze žraloků na běžkařských botách.
Těch příběhů tzv. na divoko bylo pak více, ale pro teď mi to stačí a dávám šanci ostatním linkařům. Krásnou dobrou noc Vám přeje Ladislav z Olomouce
Ladislav z Olomouce| letiště v Sofii jsme se vlakem přepravili do Karlova, které bylo centrem bulharského ložiskového průmyslu a domácí organizátoři si nás obhlíželi a hledali známé tváře, které by bylo možné ztotožnit se jmény československých reprezentantů v orientačním běhu. Totiž až na místě jsme se dověděli, že ten podle ředitele tzv. branný závod je jedním ze zastavení světového poháru v orientačním běhu na nejvyšší úrovni. Ten kdo má představu , že je to jen běh podle mapy, tak už při prohlížení map nám vlasy vstávaly na hlavě. Takže to bylo skutečně na divoko a čekali sme velkou ostudu. Já jako nejstarší jsem byl ustanoven jako vedoucí československého družstva a byl nucen absolvovat večer úvodní informace o závodu a protože organizátořili obložili stoly jejich koňaky jako Pliska či Slnečný brjag, tak šel i informační tréning pro nás jako neznalé amatéry zbytečně. Smířil jsem se už s ostudou, protože náklady na letenky a jízdenky na vlak cosi stály a tak jsme si řekli, není to naše vina a tak do toho půjdeme doslova ,,na divoko" .
Zvololi jsme určitou taktiku. Protože jsme s rychlostí běhu neměli větší potíže, tak jsme uvažovali, zdali by nebylo možné se za nějakého zdatného běžce zavěsit, ale to mělo problém v tom, že souběžně startovali běžci různých kategorií a mapy pro každou byly různé. Samozřejmě, že jsme vyběhli všichni, ale do cíle nedorazil z našich 4 závodníků ani jeden. Byli jsme alespon rádi, že jsme se nakonec do cíle dostali a to hlavně křiku na organizátory, kteří likvidovali značení ale pomohlo i to, že bylo ještě jaro a stromy v horách Staré Planiny nebyly ještě zalistěné a tak jsme mohli hledat cestu už bez značek ale turisticky, než jsme na někoho narazili a ten nás nasměroval do cíle.
Ladislav z Olomouce|3.část
.
Druhý den byl závod štafet a tak jsme chtěli, aby alespoň jeden z nás doběhl. Vyprovodit nás přišli i místní, kteří pro tento sport používali gumotextilní kopačky se špunty (cena 50,-Kč) s kterými to
v terénu neklouzalo. My jsme byli jen 4 a jich tam bylo hodně, někteří se už vyzuli, aby měli větší šanci při výměně, ale autobusy měli už odjezd a ani jedny nebyly volné a tak utřeli hubu.
Chtěli jsme se Bulharům revanšovat za pozvání na tento závod a protože byl příští rok u nás Krajský zimní sraz, tak jsme je pozvali na běžky a vzali na výlet přes zasněžený vrchol pohoří Javorníky a protože kromě jednoho nikdy běžky neovládali tak tam bylo veselo z jedněch zlomených běžek a ze žraloků na běžkařských botách.
Těch příběhů tzv. na divoko bylo pak více, ale pro teď mi to stačí a dávám šanci ostatním linkařům. Krásnou dobrou noc Vám přeje Ladislav z Olomouce
Ladislav z Olomouce|Noční linka 28.11.2023 na divoko
Krásný večerní pozdrav přeje všem bdícím i spícím posluchačům Ladislav z Olomouce. Pro ty spící to platí tak, že si to zítra vyhledají v archivu.
Dnešní téma je zajímavé a termín technikus "na divoko" mě spíše připomíná hovězí na divoko ve skle, které jsem občas musel vzít za vděk, abych měl na večeři.
Nikdy jsem se dobrovolně nevzdával, občas i tak jsem si zariskoval, ale vždy to bylo na hranici únosnosti. Příběh můj a kolegů se odehrával koncem sedmdesátých let, ještě hluboko v totalitě v Bulharsku, které bylo součástí RVHP. Pracoval jsem v ložiskovém oboru, kde existovalo sdružení výrobců ložisk a konaly se schůzky a akce pro všechny účastníky, většinou zaměřené technicky. Proto nás překvapil ředitel, že dostal pozvánku na jednu ze společných akcí, ale netradiční tím, že měla sportovní zaměření. Ředitel nám sdělil, že by to měl být nějaký branný závod, tedy takový podobný Sokolskému či Dukelskému závodu, který byl tehdy u nás hojně rozšířen tedy běh, hod granátem, střelba ze vzduchovky atd.
i
