V olomouckých Smetanových sadech stojí mezi rozkvetlými stromy pozoruhodná socha botanika Polívky
V olomouckých Smetanových sadech je místo zvané Magnoliová zahrada. Mezi magnóliemi a dalšími keři a stromy stojí na malém kopečku neobvyklá socha. Představuje pedagoga a botanika Františka Polívku.
Už v předjaří rozkvétají v její blízkosti vilíny, v brzkém jaru pak rozzáří jeden z koutů keř zlatice a přibližně od poloviny dubna až do léta zde kvete několik variant stromů, které daly místu jméno. Kromě magnólií tu rostou také sakury i vzrostlé jehličnany, po nichž se rády prohánějí veverky.
Právě šišky a veverku můžete při bližším pohledu spatřit vytesané na zadní části kamene u paty profesora Františka Polívky, který v ruce drží kytičku. Socha je dílem známého olomouckého sochaře, autora mnohých děl ve veřejném prostoru, Julia Pelikána.
„Vím pouze o dvou sochách botaniků na českém území. Starší stojí na Karlově náměstí v Praze a byla vztyčena k poctě českého cestovatele, zahradníka a objevitele řady druhů rostlin Benedikta Roezla. Druhá, která vznikla k desátému výročí úmrtí Františka Polívky, se nachází zde v Olomouci ve Smetanových sadech,“ říká vedoucí Botanické zahrady Univerzity Palackého Václav Dvořák.
František Polívka nebyl podle jeho slov podstatný tím, že by chodil do terénu a objevoval rostliny, ale proto, že vychoval generace studentů, pedagogů a vědců na české reálce a vydal řadu pozoruhodných knih, například o parazitických rostlinách, i klíč k určování rostlin v české přírodě.
Při prohlídce jeho sochy upozorňuje Václav Dvořák také na řasy, lišejníky a vzácný mech klanozoubek zmatkotvorný, které na kameni rostou a dávají šedivé soše s třpytivými prvky lehce nazelenalý nádech.
František Polívka, první ředitel české reálky, vynikající vychovatel a botanik, říká nápis na soklu. Jméno věhlasného pedagoga najdeme i na jedné straně podstavce, na druhé je pak jméno jeho ženy. Podstavec totiž skrývá urny s jejich ostatky. Profesor tedy odpočívá obklopen svojí milovanou flórou.
„Nepřeji si více, nežli abych svojí Názornou květenou roznítil v srdcích, v nichž ještě všecek ideál nezhasl, lásku k přírodě, jejímiž nejušlechtilejšími výtvory jsou zajisté něžná dítka tajuplné flóry,“ dočteme se v jedné z jeho knih.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
