Vláčet těžký batoh desítky kilometrů? Pro elitního vojáka brnkačka

„Z našich sousedů se toho účastní Polsko a Německo, z těch vzdálenějších například Norsko nebo Nizozemí. Jsou to cvičení v podstatě dvě, která na sebe navazují. To druhé bude už reálně ostrá taktika, cvičení v Polsku, kde se bude dělat nějaká operace. Toto je první část,“ upřesňuje.

Důvody pro Chrudim

Volba Chrudimi je podle Zelinky celkem logická. „Když stojí česká armáda před nějakým úkolem, musí rychle vyslat jednotku třeba do zahraničí, ne každá jednotka je toho schopná. Výsadkový prapor je elitní, výběrový, máme vlastní výběrové řízení, jsme víc naplnění, máme modernější zbraně, techniku, jsme lépe vycvičení. Potom jde o jasnou volbu, že ta jednotka nezklame. Pak nás třeba za půl roku někdo vystřídá, kdo se na to připraví a není problém.“

Jak vycházejí chrudimští výsadkáři ve srovnání se svými zahraničními kolegy? Zelinka se do hodnocení pouštět nechce: „Je ošemetné posuzovat úroveň výsadkářů podle výsledků soutěže, i když jsme ji tři roky po sobě vyhráli. Spíš si všímáme, jestli postupy, které máme, jsou podobné. Těší mě, že jsme schopní dělat operace bok po boku. Právě to je mnohem důležitější než nějaká úroveň jednotlivého výsadkáře.“

„Přijímačky“ k výsadkářům

Ve stejný den, kdy začíná cvičení, startuje výběrové řízení. Chrudimští ho pořádají zhruba jednou za čtvrt roku. „Může se přihlásit každý, ale musí už být v Armádě České republiky. Je možné se přihlásit i přímo k výsadkářům, i když jenom podmínečně. Stejně pak takový člověk po skončení základního výcviku musí absolvovat naše výběrové řízení,“ podotýká Zelinka.

Samotné výběrové řízení se skládá z několika fází. „Je to hlavně o testu tělesné zdatnosti, kolektivní spolupráce a psychické odolnosti. Minimálně třetina uchazečů vypadne jenom na té čisté fyzičce hned první hodinu. Uchazeči podstupují souborný silový test - 10 přítahů, 46 leh-sedů za minutu, 28 kliků za půl minuty, 2 800 metrů uběhnout za 12 minut. Na tomto je třetina lidí schopná vypadnout, což je pro mě celkem nepochopitelné.“

Kombinace fyzické a psychické obtížnosti podle slov Zelinky graduje v poslední třetině. „Těch událostí, které tam musí udělat, je relativně dost a odpočinek mezi nimi docela minimální. Dost lidí vypadává na zrychleném přesunu, což znamená několikakilometrový běh se zbraní a batohem. Jedna z posledních disciplín je noční pochod s těžkým batohem. Lidé ho absolvují úplně sami ve tmě, což řada z nich vzdá, protože je nikdo nepodporuje.“

Vojenský fond solidarity

Na pomoc rodinám, které ztratí své členy ve vojenské službě, vznikl speciální fond. Jak říká Zelinka, existuje poměrně krátce. „Je tam zatím přes 300 000 korun. Myslím si, že úspěch rozhodně má. Snad se víc zapíše do povědomí lidí. Už se nám hlásí někteří pořadatelé military akcí, že by chtěli věnovat výtěžek.“

Ke vzniku fondu přispěl loňský tragický zážitek z Afghánistánu, kde zemřelo pět českých vojáků. Čtyři z nich byli z Chrudimi a Ivo Zelinka následně objížděl jejich rodiny. V Regionálním muzeu v Chrudimi momentálně pokračuje výstava fotografií dalšího výsadkáře Daniela Hlaváče. Snímky pořídil na různých zahraničních misích a mrtvé kolegy velmi dobře znal.