Vody jsou špinavé. Rybu z řeky bych nesnědl, říká rybář
I když má rybaření stále víc fanoušků u nás i ve světě, řada z nich neloví ryby, aby si je upravili k obědu. Rybaří pro radost, tzv. metodou Chyť a pusť. Důvodem nemusí být jen láska k přírodě, ale i strach z chemikálií v řekách.
Podle odborníka na rybaření Václava Ehrlicha totiž není znečišťování vod jen věcí dob minulých. Rozdíly jsou ale v typu znečištění. „Před rokem 89 tu byly rybníky a pískovny, ty byly relativně čisté. Až na to, že se v nich těžil písek a proto tam byly stroje, z nichž do vody odcházely odpadní látky,“ říká Václav Ehrlich, podle kterého to tehdy byly například i zdraví nebezpečné polychlorované bifenyly.
Tisíce ryb, když vyčistili Labe
Václav Ehrlich si ale také pamatuje na rybářské žně po vyčištění Labe. „Někdy v roce 1986 se v Podkrkonoší vyčistilo Labe, to jsme s kolegy rybáři nevěřili kolik tam je ryb!“ vzpomíná. „Byly jich tam tisíce! A my se jenom brodili mezi desítkami a stovkami pstruhů a lipanů. Muškařili jsme, jen je chytali a pouštěli,“ říká odborník na rybaření a dnes už i rybářský pamětník, podle kterého tohle v českých řekách už dávno možné není. Zase prý spadávají do znečištění. Zvláště Labe a Vltava.
„Chodí mi i takové informace, že se ryby přestávají rozmnožovat a můžou za to léčivé chemické látky, třeba z nemocnic nebo domácností,“ tvrdí Václav Ehrlich. „Lidé berou antibiotika, ženy antikoncepci a tyhle látky čističky prý vyčistit nedokáží, tak to vyteče s močí do odpadu a z něj pak do řeky. Já osobně ryby z řeky vůbec nejím,“ říká rybář. Podle něj je velká škoda, že si ne všichni vážíme krásné přírody, kterou tu máme. „Příroda dnes dostává hodně na frak, to je obecný fenomén,“ tvrdí.
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.