Vzpomínka na spisovatele a novináře Karla Poláčka
Za čtyři dny, 22. března, uplyne 115 let od narození spisovatele a novináře Karla Poláčka. Světlo světa spatřil v Rychnově nad Kněžnou. Maturoval v Praze a pak krátce pracoval jako úředník, než narukoval do 1. světové války. Od roku 1920 přispíval do humoristického časopisu Nebojsa, dva roky poté ho bratři Čapkové uvedli do redakce Lidových novin. Zde jeho fejetony, a především oblíbené soudničky vycházely až do doby, kdy mu to bylo za okupace protižidovskými zákony znemožněno. Nastoupil pak jako zaměstnanec do Židovské náboženské obce. V roce 1943 byl povolán do transportu, zahynul na jaře 1945.
Literární dílo Karla Poláčka patří k zlatému fondu české meziválečné prózy. Napsal na dvě desítky knih, z nichž některé byly zfilmovány. Za všechny vzpomeňme alespoň Dům na předměstí, Okresní město, Muži v offsidu či snad nejznámější Poláčkovo dílo Bylo nás pět. Jaký však byl Karel Poláček v soukromí? Nahlédnout do něj dala jeho dcera Jiřina Jelenowiczová ve svých vzpomínkách publikovaných roku 1998 ve sborníku Lidové noviny a Karel Poláček:
Otec vedl úplně samostatnou existenci. Připadal mi jako starý mládenec, který si vydržuje organizovanou domácnost pečující o jeho materiální blaho. Svůj volný čas během týdne trávil v kavárnách, ve Společenském klubu se svými přáteli. V neděli a o svátcích nikdy nebyl doma. Jediná doba, kterou trávil se svou rodinou, byla o dovolené. Kromě kapesného pro svou potřebu předal celou svou gáži matce, na jejíž bedra padla veškerá péče o domácnost. Platila nájemné, obstarávala nákupy, dokonce i o otcovo ošacení se musela starat. Kupovala mu boty i prádlo, látky na oblek, krejčí musel přijít do bytu na zkoušky, a to ještě si otec stěžoval, že ho to vyrušuje od práce.
Otec byl zdravý jako řípa. Kromě nějakého občasného nachlazení, nepamatuju se, že by kdy stonal. K lékařům nechodil, nepotřeboval je. Mírně kouřil, kupoval si denně deset egyptek. Jeho zvyky byly naprosto pravidelné, chodil pomalu, nikdy nikam nepospíchal. Politicky se přidržoval Masaryka a Beneše. Netoužil po změnách, na povstání a revoluce se díval skepticky. Nebyl ochoten obětovat své pohodlí nějaké ideologii.
Měl rád zvířata - kočky, psy i koně, rád pozoroval přírodu, zejména bouřka ho fascinovala. Když jsme byli na dovolené, chodili jsme na procházky a v parných dnech si otec šel zaplavat. Nezajímaly ho hrady, zámky a muzea, také nechodil do divadla nebo na koncerty, jen občas zašel do biografu.
Technické vymoženosti mu byly zcela cizí. Neměli jsme doma telefon, gramofon či rádio, a jelikož matka byla také velmi konzervativní a úsporný typ, nevěřila elektřině, neměli jsme ani elektrickou žehličku. Vařilo se na uhlí a vysavač se nikdy nepoužíval, protože prý ničí koberce.
Tak to šlo po celá léta. Otec pracoval pro noviny jako redaktor, psal si své povídky, sloupky a romány a ve svém volném čase hrál licitovaný mariáš. Své přátele si nikdy nevodil domů. Doma jen spal, jedl a psal. Večer před usnutím si v posteli četl. Byl jediný člen mužského rodu v naší domácnosti a příslušela mu jistá privilegia.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
