Z kuchařek do hororu. Dýňová polévka mění žánr

Na otázky Dobrého rána odpovídal Petr Boček. „Aby člověk začal psát horory, tak je musí rád číst, a pak si jednoho dne řekne, že by to přece taky napsal, možná ještě lépe. Kolikrát v životě nastanou situace, které by mohly hororově skončit, pokud je domyslíte do důsledků. Inspirujeme se taky už existující literaturou. Napadne nás něco dalšího, rozvití použité myšlenky. Občas je to taky náhlý vhled, kdy nás najednou něco napadne. Na námět jako takový ještě musíme nabalit příběh.“

Co už mají na kontě?

Před lety vydalo duo Zubík-Boček Mrazivé příběhy. „Ty by měly opravdu vyvolávat mrazení v zádech. Nejsou to všechno jednoznačné horory, jsou tam i černohumorné anekdoty, příběhy blížící se vědeckofantastické literatuře i nějaké parodie.“ Novinka Výprodej nočních můr obsahuje taky delší hororové povídky. Jde o směsici příběhů nejrůznějšího ražení, oproti Mrazivým příběhům jsou trochu temnější.

„Spíš tíhneme k těm reálným příběhům. Největším postrachem člověka je zase člověk. V každém se skrývá nějaká temná stránka, která může čas od času vyběhnout na povrch. V hororu může strašit cokoliv… I věc, která slouží, může náhle způsobit zlo.“

Proč ony nové trendy?

„Hororový web vyhlásil povídkovou soutěž s tématem Halloween. První, co se mi vybavilo, byla dýně. Jinak mám dýňovou polévku docela rád, ale v té povídce se stala takovým negativním činidlem, které způsobilo cosi hrozného. Následná apokalypsa na sebe nenechala dlouho čekat,“ říká Boček.

On sám pochází z Chrudimi a momentálně žije v Lanškrouně. Tamní divadelníci si před časem vybrali několik povídek a rozhodli se je zdramatizovat. „My jsme jim pomáhali při úpravě. Dokonce se konal i divadelní večer, který měl vysokou návštěvnost a myslím, že se opravdu líbil.“

Když dva dělají totéž…

Psaní ve dvojici má svá specifika. Zubík s Bočkem ale na sebe jsou zvyklí. Píšou spolu prakticky odjakživa: „Příběhy tvoříme různým způsobem. Stane se, že někdy přijde jeden z nás s nějakým námětem, a pak to zpracovává druhý. Nebo píšeme třeba na přeskáčku, každý kousek. Anebo jeden napíše celý příběh, druhý mu ho zkritizuje, a pak upravujeme.“

Podle autorů by v jejich hororech měly být i vtipné nebo komické momenty. Původně totiž tvořili humoristické povídky. Proto jim je kromě hororu humor taky blízký. Snaží se ho do současných povídek „vpašovat“.