Žena regionu pumpuje cizincům sebevědomí a hledá jejich možnosti

„Překvapilo mě a potěšilo. Pořád se z toho svým způsobem nemohu vzpamatovat. Jsou to moc milé okamžiky. O nominaci na Ženu regionu Pardubického kraje jsem nejdřív ani nevěděla.“

V dobré společnosti

Už samotnou nominaci brala Baklíková jako ocenění. „Když vidím medailonky a příběhy ostatních žen, připadám si chvílemi v takové společnosti až nepatřičně. Je to pro mě veliká pocta. Že jsem v kraji získala největší počet hlasů, byl velmi příjemný šok. Získala jsem navíc i cenu, kterou uděluje Senát České republiky, což bylo už třetí překvapení a největší tečka na závěr.“

Vzhledem k momentálnímu naladění většinové společnosti vůči cizincům ji vítězství překvapuje ještě víc. „Téma integrace cizinců vzhledem k aktuální situaci není veřejností vnímané vždy pozitivně. Po vyhlášení nominací jsem čekala i negativní reakce. Čekala jsem, že se ozvou odpůrci integrace a problematiky práce s cizinci, migrace, ale nic takového jsem nezaznamenala.“

Nenápadné hvězdy

Činnost Žen regionu je velmi pestrá. „Netýká se to žen, které by byly denně v médiích, velmi populární a velmi známé. Tyto ženy často dělají něco nad rámec svých pracovních povinností, svého rodinného života, velmi často ve prospěch druhých nezištně a dobrovolně,“ přibližuje Ivona Baklíková.

Individuální cenu chápe v podstatě jako kolektivní: „Kolegům bych chtěla znovu poděkovat. Tato činnost by se nedala dělat jako sólový projekt. Obrovskou část práce tvoří aktivizace lidí, kteří tady žijí. Snažíme se je zapojit do běžného fungování a využít jejich potenciál. Dodáváme taky odvahu, protože velmi často to jsou lidé velmi skromní. Když zjistíte, co mají za sebou, je neuvěřitelné, jaký potenciál tady máme.“

I uprchlík je jenom člověk

Uprchlické téma vnímá Baklíková ve více úrovních. „Ale první rovinou je za všech okolností lidskost. Ten člověk může přicházet z oblastí, které vyžadují naši pomoc anebo teda přichází, protože využívá příležitost. Reakce mě velmi překvapily. Za sedm let našeho působení v Pardubicích jsme se nesetkali s nevolí, nevraživostí, výraznějšími projevy xenofobie. Pro mě toto bylo velmi nepříjemné prozření. Kraj si zvyká na přítomnost lidí z různých zemí. Vlna s sebou nese obrovský nával negativna. Apeluju na lidi, aby se na to dívali s otevřenýma očima, se selským rozumem a nezapomínali, že na druhé straně jsou lidé z masa a kostí.“