Album týdne - Yvonne Sanchez : My Garden

Pod ten příběh by se mohlo podepsat hned několik zahraničních zpěvaček, které se usadili v Praze. Stejně jako na příklad Tonya Graves ani Yvonne Sanchez neplánovala se stát zpěvačkou a jazzovou už vůbec ne. V rodném Polsku hrála na bicí, aby posléze odešla do Německa a hudby nechala úplně. Před 14 lety ji vítr zavál do Prahy, kde potkala saxofonistu Mika Tramonta a kytaristu Maxe Voeglera a objevila v sobě skryté pěvecké vlohy. Na českém jazzovém nebi vyšla hvězda, jakých tady svítí jen velmi málo.

Yvonne se obklopila předními českými jazzovými muzikanty včetně basisty Roberta Balzara, pianisty Jana Knopa nebo saxofonisty Karla Růžičky ml. Vyhlášené byly koncerty s Danem Bártou v dnes už neexistujícím jazz Clubu Železná. Její repertoár pojímal škálu jazzového standardu od Duka Ellingtona, Richarda Rodgerse a Lorenze Harta až ke zvukům bossa-novy Antonia Carlose Jobima. V podobném duchu se odehrávalo i její debutové album Invitation, které bylo plné jazzových standardů.

Na novince My Garden - jak už název Moje zahrádka naznačuje - se pustila do nových vod. Sanchez je podepsaná pod všemi písněmi jako autorka nebo alespoň spoluautorka. Překvapením je, že se zpěvačka, která je v podstatě samouk, stala i aranžérem a producentem celého alba. Sanchez také na novince zasahuje mnohem širší hudební spektrum, než tomu bylo dosud. Najdeme zde jazz, bossanovu, funky i jazz rock. To vše ve zcela precizním pěveckém i instrumentálním podání. Seznam hudebníků, kteří si na tuto zahrádku oskočili, je řádně nabobtnalý. Vedle české jazzové elity nechybí i řada zahraničních hostů z Mexika, Brazílie nebo USA.

Firma Warner, která nové album Yvonne Sanchez vydala, si od něj hodně slibuje. Umístění desky na překvapivém druhém místě prodejnosti u nás a pochvalné recenze snad ve všech novinách a magazínech naznačují, že by se nějaký ten zahraniční úspěch mohl konečně dostavit. Srovnání s Matt Bianco nebo Bebel Gilberto jsou docela na místě. A tak snad jediná věc, která se dá tomuto jinak takřka dokonalému alba vytknout je absence opravdu výrazných melodií, které by přispěly k větší osobitosti nebo snad i originalitě.