Barvy, kartáč, škrabka – tak vzniká turistická značka

30. leden 2015

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak se dá vytvořit barevná značka pro turisty? Stojí za ní vždycky konkrétní člověk, který se o ni stará a jednou za tři roky ji obnovuje.

V Dobrém ránu o tom mluvil Jiří Ehrenberger, předseda Klubu českých turistů Slovan Pardubice.

„Značkař má s sebou nosič nezbytných věcí – kromě barev a ředidla potřebuje škrabku na očištění, kartáč. Nese si taky pilku, nůžky na úpravu okolí. Nedělá se to teď, kdy vládne jakoby klid v přírodě a všechno je vidět. Značit se začíná na jaře. Co by bylo platné, kdyby teď někdo nádherně udělal značky a zarostly by. Obnovení se plánuje tak, že jednou za tři roky musí být každá trasa obnovená. Za rok tedy značkař obnoví zhruba třetinu dané trasy,“ říká Ehrenberger.

Podle šablony

Na „malování“ se používá šablona s okénky pro pásovou turistickou značku, aby její hrany byly pěkně rovné a ostré. „Jsou tam dva bílé pruhy a uprostřed pruh vymezený pro barvu dané trasy. Myslím si, že české značení je lepší než zahraniční. V alpských zemích většinou značí jedním způsobem, proto musíte dost bedlivě sledovat mapu. Na rozcestí se můžete nechtěně vydat na jinou trasu. U nás se barva snadno drží a sleduje, dokonce i dětem. Přehledný systém převzalo třeba Polsko nebo Maďarsko.“


Pardubický kraj
3 331 směrovek a tabulek
106 tabulí s mapami
128 aktivních značkařů

Ne všechny značky se ale „malují“. Poměrně velkou a nákladnou část tvoří tabulky a směrníky. „Snažíme se být šetrní k životnímu prostředí. Vyrábějí se proto stojany a dává se na ně stříška.“

Vandalismus podle Ehrenbergera bohužel zůstává, i když se situace zlepšuje. „Někdo tabulky zničí, ohne, znehodnotí. S opravami vznikají náklady navíc. Pak třeba kvůli tomu není tak rychlé narůstání kilometrů. I když naše země je velmi hustě protkaná značkami.“

Jiří Ehrenberger s výbavou na malování turistických značek

Chodíme po horách

Současné zimní turistiky se tolik lidí neúčastní, i když má svá specifika a kouzla. „Můžete se podívat do míst, kam se běžně třeba v létě nedostanete, například přes zamrzlý rybník. Naprostou jedničkou je běžecká turistika, taky se dají používat sněžnice. Ale v zimním období bývá vysokohorská turistika náročná, částečně i nebezpečná. Pak už může jít spíš o horolezectví. Stále daleko širší škálu možností nabízí letní turistika, do které spadá i cykloturistika,“ popisuje Jiří Ehrenberger.

Systém barevných tras

  • červená - pro hlavní a hřebenové trasy

  • modrá - pro důležité trasy

  • zelená - pro lokální a místní trasy

  • žlutá – pro spojovací trasy

autor: MAL
Spustit audio