Celý život je na Zemi. Ale o vesmíru toho ví skoro jako kosmonaut
Milan Halousek se narodil v roce prvního úspěšného letu člověka do kosmu. Vesmír mu doslova učaroval. Začal ho studovat a k tomu sbírat podpisy kosmonautů. Ve sbírce má autogramy Jurije Gagarina, Neila Armstronga a v podstatě všech, kdo chodili po Měsíci. Podobně by chtěl zapálit dnešní děti.
„Jako středoškolský student jsem začal sbírat podpisy známých osobností. Dostal jsem se i k autogramům amerických astronautů na velkých fotografiích. O těchto lidech se toho ale velmi málo vědělo. Pátral jsem v knihovnách po jejich kariéře. Tím jsem se k té kosmonautice dostal,“ vzpomíná Milan Halousek.
Úskalí a výhody vesmírných článků na síti
Dodává, že tehdy nefungoval internet. „Daly se sehnat jenom texty v časopisech, novinách, vycházely přehledy ČTK. Po několika letech hledání jsem dal dohromady všechny tehdy uskutečněné lety do vesmíru. Teď zjišťuju, že co jsem hledal pět let, tak mám během hodiny stažené z internetu.“
Taky Halousek si všímá, že internet otevřel stavidla většímu množství zpráv o vesmíru. „Ale protože to je taková těžko uchopitelná vědecká oblast, tak se dost často objevují zkreslené anebo zjednodušené věci. Jde o to, aby i laici byli schopní dané informace pochopit. Někdy jde zjednodušení až za hranici přesnosti.“
Vesmír pro děti
Když tento pardubický popularizátor přednáší dětem, musí hledat správnou cestu. „Snažím se najít rovnováhu zájmu a nadšení pro danou věc s patřičnou dávku informací. Bavíme se tedy o tom, jak kosmonauti ve vesmíru jedí, jak tam spí, jak chodí na záchod a zároveň dostanou informaci, co všechno se z těch kosmických technologií přenáší do běžného lidského života.“
Děti podle Halouska hodně často překvapí, zaskočí otázkami. Nebojí se zeptat. Dospělí se nezeptají, aby se neztrapnili. „Často čelím otázkám jako kolikrát jsem letěl do vesmíru. Když řeknu, že ani jednou, tak si děti říkají, co nám tady povídá, když tam sám nebyl.“
Za dětmi jezdí s Krtečkem, který byl v roce 2011 ve vesmíru s americkým astronautem Andrew Feustelem. „Oba jsme tehdy přivezli i do Pardubic. Když těm menším ukazujeme Krtečka na fotografiích z vesmíru, berou to jako zábavu. Nejde o to, aby děti seděly a poslouchaly, ale aby reagovaly. Jde o takovou hru. Nechci, aby si pamatovaly všechno. Navíc na spoustu informací mají dost času a najdou si je na internetu. Jenom by měly vědět, že kosmonautika je, že se létá do vesmíru. Detaily si už dohledají.“
