Češi pálí rádi ovoce a vyrábějí čím dál kvalitnější pálenky
Na podzim, kdy přichází doba nachlazení a chřipek, se může docela dobře hodit sklenička dobré slivovice do čaje jako prevence. Snad každý, kdo má zahrádku a na ní pár ovocných stromů, si založí kvas a nechá si ho vypálit v některé z pěstitelských pálenic.
V palírně v Samotiškách už mají docela napilno, podle jednatele společnosti Josefa Jaška ještě před pár lety převažovala výroba pálenky z peckovin, v současnosti se nejvíce pálí ze švestek, rynglí a dokonce i mirabelek. Chceme-li mít dobrý alkohol, musíme mít především dobrý kvas. Z toho špatného už nic dobrého nevzejde. Takže musí být z čistého přezrálého ovoce, zbaveného všech nečistot bez příměsi cukru, medu a jiných sladidel.
Pecky ano nebo ne?
Co se pecek v ovoci týče, málokdo podle Josefa Jaška ovoce vypeckuje, tím se do alkoholu dostává mandlová příchuť. Odborníci ale radí ovoce vypeckovávat, do vypálené tekutiny se tak nedostávají škodlivé příměsi a navíc více vynikne chuť páleného ovoce. Ale co pěstitel, to jiný vkus a jiný kvas.
Kuriózní pálenky
Podle zákona nemůžeme vyrábět alkohol z čehokoli, nicméně i tady se objevují nejrůznější kuriozity. Jeden z pravidelných hodnotitelů olomoucké soutěže destilátů Flora košt Jindřich Smička například ochutnal i mrkvovici nebo výbornou pivovici, vůbec ho ale nenadchla pálenka z dýně. I na Flora koštu se objevují nejrůznější kombinace ovoce, také třeba jeřabiny, kiwi, dokonce destilát z máty.
Nejoblíbenější pálenky
Na letošním jedenáctém ročníku – stejně jako v předchozích letech – se šampionem Flora koštu stala hruškovice. Nejoblíbenější stále zůstává švestka, jablko, hruška a meruňka. A kvalita podle Jindřicha Smičky rok od roku stoupá. Letos museli hodnotitelé ochutnávat a posuzovat 309 vzorků nejrůznějších destilátů z celé republiky.
Pálenice na vzestupu
Velký boom pěstitelských pálenic nastal u nás po roce 1989, počátky výroby pálenky ale sahají hluboko do historie. Podle odborného garanta olomouckého Flora koštu Jana Stávka mají destilační aparatury arabský původ a do Evropy se dostaly přes Pyrenejský poloostrov už před Kristem. První zmínky v českých zemích spadají do 14. století, své uplatnění našly i při experimentech s výrobou elixírů v době panování císaře Rudolfa II.
