Cesta do vesmíru začíná v Rokycanech. Zrodil se tu nejeden amatérský i profesionální hvězdář
Rokycanská hvězdárna začala vznikat na sklonku druhé světové války, na původně soukromém pozemku jednoho z členů astronomického kroužku, poblíž nemocnice na Oseckém vrchu.
Skromnou dřevěnou budovu v roce 1961 doplnila kamenná stavba vybavená dalekohledem typu coudé o průměru objektivu 15 centimetrů. Na přelomu 20. a 21. století prošla významnou rekonstrukcí i dostavbou, kdy vznikla třeba vesmírná galerie věnovaná sluneční soustavě, pozorovací terasa a také druhá kupole s dalekohledem o průměru objektivu půl metru, jehož optická konstrukce připomíná Hubblův kosmický teleskop.
Jakkoli zdejší obloha poněkud trpí světlem Rokycan i nedaleké Plzně, určitě se sem přijďte večer podívat. Tak velký přístroj ke sledování krás blízkého i vzdálenějšího vesmíru jen tak k dispozici není.
Pokud budete mít po toulce oblohou čas, projděte se i po přilehlé louce, kde se na sklonku 20. století zrodil nejeden amatérský i profesionální hvězdář. Hvězdárna v Rokycanech je totiž astronomií doslova nasáklá. Už jenom pro ten pocit stojí za návštěvu.
Strávit čtrnáct letních dní na hvězdárně v Rokycanech bylo v 70. a 80. letech minulého století snem každého amatérského astronoma. Dnes koupíte levný dalekohled téměř na každém kroku, ale když jste v té době chtěli vlastnit přístroj na obhlížení krás noční oblohy, příliš možností na výběr nebylo. Mohli jste mít štěstí a sehnat něco z vyřazené armádní optiky nebo něčí pozůstalosti. Troufli jste si na to, že z výletu do tehdejší Německé demokratické republiky propašujete jednotlivé komponenty ve spodním prádle. Nebo, že v Rokycanech prožijete kurz broušení astronomických zrcadel a na něj navazující stavby astronomických dalekohledů. Vznikly jich tady stovky, v provozu jsou jich dodnes jistě desítky.
VÍTE, ŽE...
- Hvězdárna, jak už vyplývá z názvu, má dvě pracoviště – v Rokycanech a v Plzni. V druhém z nich působí hvězdáři řadu desetiletí, dokonce zde bylo až do poloviny 90. let 20. století v provozu malé projekční planetárium. Bohužel, později zaniklo a dnes plzeňskou hvězdárnu najdete ve Skvrňanech, kde je ve skromných podmínkách instalován menší astronomický dalekohled.
- Rokycanští a Plzeňští nesedí jen „doma“, ale s mobilním planetáriem podnikají spanilé jízdy po celém Plzeňském kraji. Pod jeho nafukovací kopuli se vejde až třicet diváků (rekord je 38 osob). Není to sice taková podívaná jako v tom „kamenném“, ale zase planetárium dojede i do té nejmenší školy.
- Nad ránem 24. října 1824 dopadlo několik kamenných meteoritů mezi Žebrákem a Praskolesy. Nalezeny byly dva exempláře (v místech označovaných Na Hájku) s celkovou hmotností 2 kilogramy. Větší z nich je nyní v Národním muzeu v Praze, druhý v Muzeu přírodní historie ve Vídni.
- Večer 7. dubna 1959 osvětlil polovinu Čech i část Moravy velmi jasný meteor. Původní těleso mělo před vstupem do zemské atmosféry průměr přibližně 1 metr, vážilo kolem 15 tun a kolem Slunce se pohybovalo po velmi protáhlé dráze mezi dráhou Merkuru a Jupiteru. Několik kilogramů jeho trosek, kamenných meteoritů, pak dopadlo na oba břehy Vltavy mezi Příbramí a Sedlčany. Jelikož byl průlet meteoru vyfotografován kamerami astronomického ústavu, podařilo se spočítat nejen předcházející dráhu tělesa v kosmickém prostoru, ale i místo dopadu. Největší meteorit byl nalezen u vesničky Luhy již dva dny po události (4,5 kg), v dalších týdnech se podařilo sesbírat ještě tři exempláře. Všechny části prvního „meteoritu s rodokmenem“ jsou dnes uloženy v Národním muzeu v Praze.
Po pravdě řečeno, bylo to něco úžasného. Kdybychom se mohli vrátit v čase, na zdejším pozemku byste v té době viděli zhruba dvě desítky nadšených stavitelů nejrůznějšího věku. Často jen v trenýrkách nebo v plavkách by přešlapovali kolem zvláštních stojanů s vypouklým kovovým kopytem a rukama by do nekonečna vykonávali zvláštní kombinaci pohybů: od sebe k sobě, pootočit a udělat úkrok bokem. To všechno proto, aby obrušovali skleněný kotouč, jež se v průběhu týdne proměnil ve vyleštěné zrcadlo o průměru až 150 milimetrů – objektiv budoucího dalekohledu.
Dnes si to nedokážeme představit, ale Rokycanští sháněli skleněné kotouče, brusný i lešticí prášek. Jednoduchým způsobem s žárovkou a žiletkovými břity byli schopni proměřit kvalitu vytvořeného zrcadla, z šedé litiny odlévali a asistovali při opracovávání objímek pro objektivy a nakonec dali rady, jak v šedivé době končícího socialismu improvizovat při stavbě výsledného dalekohledu. Za tubus posloužila roura od kamen, stativ šel poskládat z překližky, kousku umakartu a teflonu.
Tyto kurzy Rokycanům přinesly i planetku stejného jména. Lenka Šarounová Kotková, která si zde také jedno zrcadlo zkusila vybrousit, pokřtila u příležitosti 900. výročí první písemné zmínky o městě, těleso pohybující se mezi Marsem a Jupiterem – planetku (15 925) Rokycany.
Ostatně planetky jsou něco, čemu se místní hvězdáři věnují doposud. Jsou totiž česko-slovenským centrem pro pozorování zákrytů hvězd planetkami. Že nerozumíte? V prostoru Sluneční soustavy se pohybují miliony těles o průměru jen několik málo kilometrů. Jelikož jsou od nás hodně daleko, i ty největší dalekohledy je ukážou jen jako zářící body.
Pokud se o některém z nich chceme dozvědět něco více, musíme vypravit meziplanetární sondu. Taková výprava je však velmi drahá a samozřejmě to trvá celé roky. Občas se však stane, že se planetka ocitne přesně na spojnici Země – vzdálená hvězda. Stín vržený na povrch naší planety pak můžeme pozorovat.
S pomocí detektorů jednoduše změříme, na jak dlouhou dobu hvězda pohasla, a odhadneme tak nejen velikost planetky, ale také její podobu nebo přítomnost průvodce. Vlastně je to takové malé zatmění – tohle označení ale astronomové nemají rádi, vždyť i Měsíc během „zatmění“ Slunce zakrývá.
KAM NA VÝLET
Sluneční hodiny Dobřív
V Dobřívu nedaleko Rokycan, na soše Jana Nepomuckého u Kamenného mostu je čtveřice slunečních hodin orientovaných do čtyř světových stran. Ano, na první pohled paradoxně i na straně severní, ty jsou však „v provozu“ od jarního do podzimního slunovratu. Socha světce byla na Kamenný most (označovaný „Švédský“) vztyčena v roce 1762. A když už v Dobřívu budete, nezapomeňte navštívit zdejší vodní hamr!
Manětínská oblast tmavé oblohy
Na pomezí Plzeňského a Karlovarského kraje je odlehlá, přesto ale snadno dostupná oblast tzv. tmavé oblohy. Dobrý výhled je třeba u kapličky ve Vladměřicích, vyhlídky nad vsí Lažany, v místech zaniklé obce Umíř nebo třeba od vysílače Krašov. Mimochodem jeho stožár s výškou 342 metrů představuje obrovský gnómón velkých „slunečních hodin“ – v okolí najdete pětici kovových číslic. S ohledem na svislou konstrukci umožňují určit místní sluneční čas nejpřesněji v období kolem jarní a podzimní rovnodennosti.
Hvězdárna Žebrák
Už od roku 1954 září na jižním okraji města Žebrák stříbrná kopule hvězdárny. Přesně o 50 let později obnovilo její činnost Sdružení Hvězdárna Žebrák. Probíhají zde astronomická pozorování pro veřejnost, výstavy, přednášky, multimediální programy, astronomický kroužek pro mládež, pořady pro školy… V kopuli o průměru 5,5 metru se ukrývá dalekohled typu Newton o průměru objektivu 35 cm. Umístěn je na speciální montáží, která představuje kopií vidlice amerického Haleova pětimetrového dalekohledu na hoře Palomar. Při návštěvě se také dozvíte něco o historii meteoritu Žebrák z roku 1824, prohlédnete si pěkné sluneční hodiny a určitě oceníte výhled na město a hrady Žebrák a Točník.
Techmania science center
Interaktivní expozice přibližující nejrůznější přírodní zákonitosti, ale také plastika Entropa a 3D planetárium doplněné expozicí o vesmíru zaujme malé i velké vědátory. Nachází se v bývalých halách Škodovky a tak je její součástí i výstava o největší zbrojovce rakousko-uherské monarchie a průmyslu v Plzni.
Související
-
Kosmická hlídka na jihočeské Kleti
Observatoř kousek od vrcholu hory Kleť u Českého Krumlova jsou součástí obrany Země. Astronomové zde zpřesňují dráhy těles, které se mohly srazit s naší planetou.
-
Ze dna ostravské šachty až na okraj viditelného vesmíru
Ostrava je ideální na pokus, o kterém přemýšlel už řecký filozof a přírodověděc Aristoteles. Lze ze dna studně, komínu nebo těžební jámy pozorovat hvězdy na denní obloze?
-
Kravíhorský stroj na zázraky. Kosmické modely se těší velkému zájmu
Výstavy obřích nafukovacích kosmických modelů vzbuzují obrovský zájem. Měsíc, Mars, Země nebo Slunce. Na Kraví hoře kouzlí vskutku magickou atmosféru. A to je jen začátek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
