Chirurg Karel Havlíček: Nerad chodím k lékaři

„Když chirurg začíná, váží si každé operace. Ta moje první operace byla velmi problematická a myslel jsem, že se to nikdy nenaučím,“ usmívá se.

Nedávno dostal Cenu za zásluhy o Pardubický kraj. „Velmi mě to překvapilo. Bral jsem to jako poctu všem svým spolupracovníkům, kteří působí v nemocnici. Chirurg musí mít svoji pokoru. Myslím si, že jsem byl vždy vychovávaný ke skromnosti.“

Na důchod není čas

Docent Havlíček pořád pracuje. „Přednáším na univerzitní Fakultě zdravotnických studií. Vždycky jsem měl tolik práce, že jsem si důchod vůbec nepředstavoval. Dokonce si ho ještě ani teď neumím do detailu představit. Zatím se fyzicky i duševně cítím natolik, že to, co dělám, jakžtakž zvládám. Nerad chodím k lékaři. Zatím tam naštěstí moc chodit nemusím.“

Čtěte takéDocent Karel Havlíček hostem Jolany Voldánové

Podle něj by lékař měl mít k lidem velmi láskyplný vztah. „Měl by se ztotožnit s jejich osudy. Určitě míváme trvale kvalitní a dobré lékaře. Někdy jsem ale rozpačitý z toho, jakým způsobem vychováváme budoucí lékaře. Mám dojem, že se současná medicína trochu dehumanizuje. Může za to velké množství technologií, které se do medicíny velmi překotně zavádějí. Odvádí pozornost od vztahu, který byl dřív naprosto obvyklý. Jde o celosvětovou otázku.“

Jemu samotnému v profesním směřování pomohli rodiče. „Měli velkou úctu k lékařům. Mně se ta profese líbila od mládí. Absolvoval jsem v Brně a v tehdejší době existovaly umístěnky. Absolventi se umísťovali podle rozvrhu ministerstva zdravotnictví. Tak prostě přišly Pardubice,“ konstatuje Karel Havlíček.