frantisek svaricek|Dobrý večer p.Borku a posl.N.l.Já jsem si dovezl z řecka v r.1992 malou želvu která měla v průměru tak 10 cm.dneska po třiceti letech má 20 cm. v průměru,taky jsem si dovezl z dovolené z Vysočiny někdy v sedmdesátých letech malý smrček až vloni jsem ho kácel když měřil 10 m. a v průměro měl 40cm.Jinam mám sůl z Mrtvého moře jsou to takové pichlavé kuličky a ze Sahary mám sklinečku písku jeto jemny jako pudr to mě dovezl kamarád z jeho dovolených,ještě jednou vás zdraví František ze židlochovic.
Dina HK|Zdravím Vás pane Borku...já si vozím mušličky, kamínky,bambusy,s těmi pak hrají na Tibetskou mísu ,
a hlavně fotím a pak podle fotky maluji obrázky,právě dnes jsem jeden prve domalovala ,kapičku v Řecku v kvetoucí přírodě ...hezky večer přeje Dina
Petra z Pardubic|Dobrý večer, já si z výletů vozím jako suvenýr pohled,magnetku,turistickou známku a turistickou vizitku. Petra z Pardubic
Alena|Moc Vás zdravím, pane Borku a taky všechny posluchače. Dneska opravdu výborné téma, jak se dívám kolem sebe, jsou to samé vzpomínky z cest. Abych začala od začátku: před revolucí jsme byli vděční, když nám někdo poslal nějaký cizokrajný pohled, to jsme měli aspoň rok vystavené a pořád jsme se na něj dívali. Pak už jsme mohli do ciziny, tak jsme sbírali plechovky od piva, když jsem likvidovala celou tuto "sbírku", tak jsem měla plnou jednu popelnici. Mezitím jsme vozili suvenýry, odpovídající určité navštívené zemi jako větrný mlýn z Holandska, Eiffelovku z Paříže, maketu červené telefonní budky z Londýna, samovar z Ruska, pak sochu Svobody z New Yorku a podobně. Pak zemřeli rodiče, barák byl plný suvenýrů, protože jsme "pro jistotu" vozili všechno dvakrát a tak jsme opět využili popelnici a pěkně jsme to zlikvidovali, protože co s tím? Teď už si dovezu jen magnetku na ledničku, naštěstí mám tu velkou lednici, takže je ještě kam přilepovat a tím bych teda ukončila naši rodinnou "honbu za suvenýry".
Ozéfek|Zdarec Borku.
S moju milů si na dovolené kupujeme magnetky.Nejdříve obložíme všechny shopy a potom se domlouvání,kde koupíme tu nejhezčí.
Ozéfek ze Štramberka.
Markéta |Dobrý večer, já si vozím z cest keramiku.Většinou zvonečky,hrnečky, nebo talířky s názvem místa,kde jsem.Všem přeji pěkné dny a slunce v duši. Markéta
franz|pane Boris, suvenýr není tak důležitý. Když už na něj přijde, tak si dovezu horninu, typickou pro lokalitu, kterou navštívím. Mám právě před sebou na poličce vzorek, který jsem si přivezl z pobřeží Černého moře, místo sběru Krymský poloostrov.
Důležité je, že vždy jsem si vyhledal kontakt s místním člověkem a promluvil o otázkách všedního dne. To se stalo i v dnes tolik zmiňovaném městě Kyjevě. v listopadu 1982 a Moskvě.
To jsou mé suvenýry. Navštívil jsem prakticky všechny země celé Evropy , včetně Anglie a scénář byl stále stejný. Kontakt s lidmi, i když někdy to bylo obtížnější vzhledem k bezpečnostním pravidlům dané země...... Všechny posluchače zdraví z chaloupky pod lesem v Bílých Karpatech, Franz.
