Katarína |Dobrý večer všem. Já som sa vyučila v Šali na chov koní a jazdectvo.Ale než som nastúpila musela som mať zmluvu na 3 roky s nejakým podnikom.Tak somupsala duši v Novém Tekove kde bol chov Nóniusa.Tu práci som mala ráda. Ale v 92 som sa odstěhovala ke Karlovým Varům. A od koní k drátem do automobilky.Tu som28 let,jsem spokojená ale koně jsou koně. Manžel jezdil celý život s kamionem. Vyhovovalo nám to. Je to o důvěře. Ale bohužel je to rok co odešel odkud není návratu. Byl v důchodu 2 roky.proto užívejte život pokud to jde.jeste jednou zdravím a dobrou noc.
Dana z Blatné|Nádherný májový večer a noc přeji všem.Děkuji za zajímavé téma a pestré dialogy i příspěvky psané. Nedaří se dovolat, tak tedy nasloucham a píši. Vše co jsem dělala v životě mne obohatilo a mnohé naučilo i zformovalo. Práce chemické Laborantky byla zajimavá a velice pečlivá i vzrušující. Jen zaroveň ne zcela ohodnocena s riziky v chemii. Souběžně jsem zpivala s kapelou A procestovala Česko i zahraničí. Mikrofon a hudba i zpěv byly top láskou a jsou dodnes.Obojí naplnilo můj život a poté péče o moje 3děti. Později po rekvalifikaci péče a poradenství ZdravPostiž. včetně léčitelství bioenergii a bylinkami Dnes pracuji doma (jako kuchařka) a věnuji se dětem mých dětí a zálibám všestraným . Prace šlechtí človeka
Anna Praha|Dobrý večer,
po vysoké škole jsem celý život pracovala ve státní správě a jednoznačně mohu říct, že diletanti na vedoucích postech jsou stále. Když jsem v 90 letech byla pověřena vypracováním předpisu o řídící kontrole, tak tento předpis byl velmi ceněn. Ale když jsem řídícím pracovníkům dala najevo, že řídící kontrolu musí provádět řídící pracovníci, nikoliv sekretářky, dostala jsem výpověď pro nadbytečnost. Přesto to byla moje nejlepší práce v životě.
františek svaricek|DOBRÝ VEČER P.BORKU A POSL.N.L.SVOU PRÁCI CO BY STAVAŘ JSEM MILOVÁL A MÁM JI DOPOSUD RÁD .OBDIVUJU STARÉ STAVBY ,JAKO KOSTELY,ZÁMKY,HRADY,TŘEBA VE FRANCII,U NÁS TŘEBA ZÁMEK HLUBOKÁ A JINÉ.BYLA TO DOBRÁ PRÁCE PROJEKTANTŮ A SAMOZŘÉJMĚ DOBRÁ PRÁCE STAVAŘŮ.JÁ KDYŽ JDU NĚKDY DO KOSTELA,TAK MOC NIKDY NEPOSLOUCHÁM KNĚZE CO HOVOŘI ALE KOUKÁM NA TY PRECIZNĚ PROVEDENÉ KLENBY.BYL JSEM TAKY V PRAZE V CHRÁMU SVATÉHO VÍTA A TO BYLO NĚCO PRO MÉ OČI.PROTO SI MYSLÍM ŽE STAVAŘINA JE NÉJLEPŠÍ ŘEMESLO NA SVĚTĚ,DŮKAZEM TOHO JSOU TY KRÁSNĚ POSTAVENÉ OBCE,MĚSTA NA CELÉM SVĚTĚ.STAVAŘ,FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC,VŽDYCKY SE BUDU HLÁSIT K TOMU ŽE SU ZEDNÍK.
Jana|Zdravím všechny linkaře, pane Borku, to dnes budou příběhy. Dovedu si představit, kdo tu bude volat. Budete se chechtat, ale první, co mě napadlo, je kniha Bedřicha Engelse Podíl práce na polidštění opice. Sice jsem ji nečetla, ale on ten Engels tak hloupý nebyl, protože už ten název prozrazuje, že člověk se prací, tou plánovanou a smysluplnou činností, odlišuje od zvířat. Je pravda, že pták v Brazílii zvedne ořech a letí nad dálnici, tam z výšky ořech spustí, aby se rozbil a on se dostal k jádru. Samozřejmě to opakuje, ale tohle je naučená činnost. V přeneseném významu jako u pásu. Smích. Otázka zní, kterou práci jsem měla nejraději. Odpovím po pravdě - vždy takovou, o které jsem byla přesvědčena, že má smysl. On totiž člověk může pracovat na různých postech a dostane od šéfů úkol, který sice splní, protože musí, ale je každému jasné, že to smysl nemá. Tohle jsem mohla svému nadřízenému říci asi týden před odchodem do důchodu, kdy si mě zavolal a chtěl pohovořit. Už o nic nešlo, tak jsem mu to na rovinu řekla. Hodně lidí dělá práci, kterou by si nevybrali, ale doba nebo spíš obživa si to žádala, tak se třeba můj partner stal horníkem a tak si tu práci oblíbil, že několikrát řekl, kdyby si mohl vybrat, rozhodl by se stejně. Hornictví sice zaniká, ale tam jde o to, že mezi těmi chlapy v podzemí vznikly vztahy, které na povrchu nejsou. Smutné je, že na facebooku už čte parte svých kamarádů. Kdybych si já mohla zvolit práci svých představ, tak jdu do muzea nebo budu průvodkyní na zámku, prostě práce s lidmi, která vyžaduje i znalosti. Ovšem šít, vařit nebo běžné práce zvládám. A co vy, pane Borku, jaká je práce vašich snů? Jana
Daniela z Prahy |Cesty Páně jsou nevyzpytatelné! Tvrdil tatínek během nezáviděníhodné práce u PTP nebo když mu děkan oznámil, že certifikát o přijetí jeho dcery na Pedagogický institut neplatí. Dcera faráře nemůže vychovávat socialistickou mládež. Pověděl mi to až po složení maturity. Slzy a beznaděj Co dál! Když se o problému dozvěděl redaktor krajského studia, v němž jsem natáčela dětské pořady, navrhl rodičům, abych nastoupila na uvolněné místo písařky. Cesty Páně jsou nevyzpytatelné. Místo na VŠ jsem vplula do vod rozhlasáckých. S pracovním průkazem zaměstnance rádia jsem vstoupila do dveří ve chvíli, kdy mi ještě dva měsíce scházely do plnoletosti. Milovala jsem rozhlasovou práci a věřila, že v ní budu až do důchodu. Prožila jsem tam deset nejkrásnějších let. Doplnila jsem si vzdělání na KU, absolvovala týdenní vysílání v srpnu 1968 a byla svědkem toho, jak nás do roku 1970 všechny rozmetali. Skončila jsem mezi pracovníky Sběrných surovin a pak v propagaci Oděvů. V módním domě DON jsme s aranžérem Milanem natáčeli informace pro zákazníky a vymýšleli hlouposti. Odstěhovala jsem se. O čtyřicet let později zjistila, že Milan Langer vyrostl v uznávaného výtvarného umělce a dnes si už o něm mohu číst jen v obsáhlé monografii . Fenoménem počátku sedmdesátých let bylo, že jste se s mimořádnými lidmi potkávali v zapadlých aranžovnách, ve výkupnách druhotných surovin nebo u funebráků.
K rozhlasové práci jsem se už nikdy nevrátila. Scházeli jsme se dlouho bývalí rozhlasáci, ale kácí se v našem lese a mívám pocit, že už stojím na mýtince. Občas na požádání zavzpomínám, ale hlasový fond mi dochází. Co Pánbůh řídí, dobře řídí. Byla druhá hláška mého tatínka. Když se ohlédnu za životem, tak mu dávám za pravdu.
Krásný prvomájový večer všem pravidelným posluchačům přeje Daniela
maruškaD|Milá nočí linko, měla jsem velmi ráda svoji práci tzv. "holka pro všechno" přes 30 roků jako sekretářka, poznala jsem tolik zajímavých lidí počínaje ministrem zahraničí panem Chňoupkem,panem Smrkovským, a dalšími té doby, velmi aktivně jsem pracovala v ROH, rekreace,lázně,zájezdy ,výměnné pionýrské tábory,přádání plesů, , vždy mě potěšilo uznání od lidí i po letech. Po roce 1989 už to byl jen stres a úsilí obstát ,ale zase mě tolik ta doba naučila, že nejsem ze současnosti překvapená .Zůstal jen údiv kam se moje vlast dostala. Zdravím noční linkaře a těším se na další příspěvky.Polibek pod rozkvetlým květem byl,včerejší čarodějnice na Dobříši byly úžasné, díky dobrovolným hasičům.maruškaD
Vlasta |Dobrý večer zdravím všechny posluchače práce které jsem vykonávala jsem vždy dělala řada přeji vám dobrou noc.
Dana |Dobrý večer všem. Já jsem dělala celý život účetní, pak mzdovou účetní. Nejprve mne to moc nebavilo ale protože to byla práce s lidmi, tak jsem si zvykla a nakonec se mi to líbilo a vydržela jsem až do důchodu a řekla bych, že docela ráda vzpomínám.
Blanka|Moc vas zdravím milý Borku a všechny posluchače NL. 25 let jsem vykonávala funkci sekretářky nejdříve v pekárnách a cukrárnách Pardubice,potom v Tesle Pardubice, moc mě to bavilo, zařizovat schůzky, vyřizovat zprávy a pošty pro šéfy,zařizovat služební schůzky, přespání v hotelech, atd. Měla jsem tu práci opravdu ráda a měla jsem i štěstí na šéfy, se kterými jsem si vždy rozuměla. Vzpomínám ráda,dnes je mi 72 let a věnuji se zahrádce,což mě také moc baví. Zdravím všechny co poslouchají. Blanka z Přeloučska.
Krmítko
