Nejsme chodící dělohy. Pro samou techniku zapomínáme na pacienta, varuje gynekoložka

„Medicína se celkově trochu odlidšťuje a spoléháme se na techniku. Na pacienta málokdo sáhne, zajímá nás čistě jenom orgán. Že pacientovi chybí ruka, si na gynekologii skoro nevšimnou, protože sledují dělohu. Když to úplně přeženu. Nedíváme se na pacienta komplexně. Ale nejsme jenom chodící dělohy. Konsekvence celého těla je důležitá. Málokdo dneska umí dítě v břiše nahmatat. Pro porodní báby to byl denní chleba. Ukázaly přesně, kde je hlavička a kde nožičky. V dnešní době se mladí bez ultrazvuku nehnou, což mi trochu vadí a nejsem toho příznivcem. Přetechnizovaná doba v tomhle si nemyslím, že je úplně dobře,“ uvažuje.  

Otevřená alternativám

Různé druhy porodů Kavanová podporuje. „Dívám se na to tak, co bych já sama chtěla jako rodička. Takhle přistupuju i k ženám. Sama jsem po třech úžasných porodech, mám zdravě děti. A dokážu přijmout, když má rodička nějaké přání. Vzájemná důvěra je důležitá. Stejně tak si netroufnu odsuzovat domácí porody a cokoliv jiného. Na tohle jsem hrozně opatrná. Spíš se snažím pochopit, co je k tomu vede. Proč to tak je.“

Čtěte také

Každá těhotná žena bude v péči endokrinologa. Onemocnění štítné žlázy je v těhotenství rizikové

Na pacientku se díky vlastní zkušenosti prý dokáže nacítit. „Sama jsem si prošla těhotenstvím, porody a šestinedělím. Víc se napojím na tu ženu, co asi prožívá. Osobní zkušenost je rozhodně výhodou. Při svém porodu jsem personálu neradila. Nechtěla jsem ani vidět monitory. Člověk si představuje, co se tam děje. Nikomu jsem do toho nemluvila a věřila jsem jim. To nejde jinak.“

O sobě mluví jako o živlu. Změny v porodnici ve Svitavách dělá proto, že ji to baví. „Vidím v tom smysl a neočekávám žádná ocenění. Žene mě moje vlastní nadšení. Tak jsem to měla ve školce během covidu, kde jsem působila jako dobrovolnice. Mám i touhu jet do Afriky, až budou moje děti větší. Takové je moje nastavení.“

Místo popálenin porody

Kavanová šla na medicínu s tím, že chtěla dělat dětské popáleniny. „Studovala jsem na 2. lékařské fakultě a v centru popálenin na Královských Vinohradech jsem měla domluvenou stáž. Vinohrady jsou ale 3. lékařská fakulta, takže mi to nebylo umožněno. Protože jsem pořád chtěla ty děti, tak jsem se takhle dostala k porodnictví a gynekologii, což mě drželo od druháku celou vejšku. Určitě bych neměnila. Tu práci zbožňuju.“

Čtěte také

V porodnici jako doma. Ve Svitavské nemocnici mají rodinný pokoj

Její praxe zahrnuje i Motol. „To je něco extra, špička. Tam jsem to zbožňovala. Začínala jsem v Mostě, protože odtamtud pocházím. Taková moje srdcová záležitost. Jde o vysoce specializovaná perinatologická centra, kde se rodí extrémně nezralá miminka. Řeší se tam patologie v těhotenství. Těchto top center je v republice jenom 12. Ve Svitavách se rodí donošená miminka. Patologie tam máme minimálně.“

S odřenýma ušima splnily Svitavy normu 600 porodů za rok 2024. Hodnota je stanovená odbornou perinatologickou společností za jedno z kritérií zachování porodnic a vysoké odborné úrovně. „Byli jsme napnutí do poslední chvíle, ale naštěstí to dopadlo. A v novém roce se u nás hned narodily první děti Pardubického kraje. První miminka roku jsou odbornostně trochu na hraně. Někdy jde o to, aby se dítě narodilo 5 vteřin po půlnoci. Všichni víme, co je za tím. Ale tady šlo o spontánní porody, kterým jsme nemuseli pomáhat, abychom to vyhráli.“

Čím se liší práce v nemocnici a v ambulanci? Dá se zvyknout na náročné noční směny v porodnici? A může si po nich matka tří dětí doma vůbec lehnout? Poslechněte si celý rozhovor.