Dana Macounová: Pro restaurování jsem se rozhodla už v páté třídě
Dana Macounová pochází z Kočí u Chrudimi, vystudovala Střední průmyslovou školu kamenickou a sochařskou v Hořicích, obor kamenosochařství a kamenosochařská tvorba. Je restaurátorka, pracuje nejen u nás, ale i v zahraničí, například v Turecku a Iráku.
Proč jste si vybrala právě tuhle střední školu? Co vás k tomu přivedlo?
„To se datuje do dob, kdy jsem byla čtrnáctiletá, patnáctiletá a člověk ještě neměl úplně představu o tom, co všechno se na světě dá dělat. Bavily mě všechny výtvarné aktivity, byla jsem neustále zašitá někde v pokojíčku a tam jsem něco vyráběla, malovala, kreslila a podobně. Mám tetu, která tu kamenosochařskou školu vystudovala a ona mě k tomu oboru přivedla.“
Kdybyste nebyla restaurátorkou, čím byste byla?
„Já jsem se pro to studium rozhodla v páté třídě, trochu navzdory mému otci, který byl v té době řidič kamionu a jeho strašně oslnila kariéra celnic a celních pracovníků. Kdybych následovala jeho doporučení, tak bych asi vystudovala obor celní deklarantka a v době, kdy bych maturovala, tak by došlo ke zrušení hranic.“
Vzpomenete si na předmět, který jste restaurovala jako první?
„Úplně první, to bylo v Litomyšli, to mi bylo asi jedenáct let a tam se obnovovalo náměstí a dlažba. V rámci toho se tam opravovaly drobné architektonické prvky jako schody. A teta mě tam pod záminkou toho, že pojedeme do Litomyšle do jízdárny, vzala a tam jsem poprvé klečela a brousila tmel na litomyšlském schodu.“
Jak moc ovlivnila stávající doba vaši práci?
„Cestování, to je jedna ze zásadních věcí. Tady v Čechách jsme si do posledních chvil s kolegy libovali, protože jsme pracovali venku v parku slavkovského zámku a říkali jsme si, že se nás to až tak nedotýká. Velká změna přišla v druhé polovině roku, kdy došlo k uzavření veškerých restaurací, což pro nás bylo důležité z hlediska přežití. No a potom později, v podzimních měsících nešlo jen o to, kde se člověk naobědvá, ale kde se trochu prohřeje a může použít toaletu. Ty podmínky pro nás byly náročné.“
Ve které zemi je vaše práce na maximu svého rozvoje? Od koho se v rámci restaurátorství učíme?
„Těch zemí bude asi vícero, jako první mě napadá Itálie, kde přirozeně co se kamenosochařství týče, byli vždycky na špici a díky tomu, že tam vznikalo mnoho vynikajících děl, především fresek, tak tam bych řekla, že se restaurátorství hojně rozvíjelo.“
Na závěr nesmí chybět tradiční štafeta otázek. Minule tu se mnou byl mořeplavec Jan Kůdela a tady je jeho otázka pro vás. „Já bych se chtěl zeptat, jestli pro vás je nějaká velká výzva, co byste třeba v životě chtěla restaurovat?“
„Já nevím, nemám úplně jasnou představu, ale já jsem si za pobytu v Turecku tu zemi zamilovala, naučila jsem se turecky a práce v antických městech mi učarovala, takže kdybych si mohla vybírat, tak určitě by to byl nějaký pěkný projekt v Turecku, kde bych mohla využít všechny zkušenosti i jazykové vybavení. Tam bych se ráda vrátila.“
Související
-
Studenti z Litomyšle obnovují 7000 let starou studnu. Naložili ji do cukru
Studenti z fakulty restaurování v Litomyšli dostali za úkol obnovit zhruba 7 tisíc let starou studnu. Tu objevili archeologové při průzkumu pod budoucí dálnicí D35.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.