Dana Macounová: Pro restaurování jsem se rozhodla už v páté třídě

Proč jste si vybrala právě tuhle střední školu? Co vás k tomu přivedlo?

„To se datuje do dob, kdy jsem byla čtrnáctiletá, patnáctiletá a člověk ještě neměl úplně představu o tom, co všechno se na světě dá dělat. Bavily mě všechny výtvarné aktivity, byla jsem neustále zašitá někde v pokojíčku a tam jsem něco vyráběla, malovala, kreslila a podobně. Mám tetu, která tu kamenosochařskou školu vystudovala a ona mě k tomu oboru přivedla.“

Kdybyste nebyla restaurátorkou, čím byste byla?

„Já jsem se pro to studium rozhodla v páté třídě, trochu navzdory mému otci, který byl v té době řidič kamionu a jeho strašně oslnila kariéra celnic a celních pracovníků. Kdybych následovala jeho doporučení, tak bych asi vystudovala obor celní deklarantka a v době, kdy bych maturovala, tak by došlo ke zrušení hranic.“

Vzpomenete si na předmět, který jste restaurovala jako první?

„Úplně první, to bylo v Litomyšli, to mi bylo asi jedenáct let a tam se obnovovalo náměstí a dlažba. V rámci toho se tam opravovaly drobné architektonické prvky jako schody. A teta mě tam pod záminkou toho, že pojedeme do Litomyšle do jízdárny, vzala a tam jsem poprvé klečela a brousila tmel na litomyšlském schodu.“

Jak moc ovlivnila stávající doba vaši práci?

„Cestování, to je jedna ze zásadních věcí. Tady v Čechách jsme si do posledních chvil s kolegy libovali, protože jsme pracovali venku v parku slavkovského zámku a říkali jsme si, že se nás to až tak nedotýká. Velká změna přišla v druhé polovině roku, kdy došlo k uzavření veškerých restaurací, což pro nás bylo důležité z hlediska přežití. No a potom později, v podzimních měsících nešlo jen o to, kde se člověk naobědvá, ale kde se trochu prohřeje a může použít toaletu. Ty podmínky pro nás byly náročné.“

Ve které zemi je vaše práce na maximu svého rozvoje? Od koho se v rámci restaurátorství učíme?

„Těch zemí bude asi vícero, jako první mě napadá Itálie, kde přirozeně co se kamenosochařství týče, byli vždycky na špici a díky tomu, že tam vznikalo mnoho vynikajících děl, především fresek, tak tam bych řekla, že se restaurátorství hojně rozvíjelo.“

Alena Zárybnická natáčí Zálety s restaurátorkou Danou Macounovou|foto:Zdeněk Novák, Český rozhlas

Na závěr nesmí chybět tradiční štafeta otázek. Minule tu se mnou byl mořeplavec Jan Kůdela a tady je jeho otázka pro vás. „Já bych se chtěl zeptat, jestli pro vás je nějaká velká výzva, co byste třeba v životě chtěla restaurovat?“

„Já nevím, nemám úplně jasnou představu, ale já jsem si za pobytu v Turecku tu zemi zamilovala, naučila jsem se turecky a práce v antických městech mi učarovala, takže kdybych si mohla vybírat, tak určitě by to byl nějaký pěkný projekt v Turecku, kde bych mohla využít všechny zkušenosti i jazykové vybavení. Tam bych se ráda vrátila.“