Divadelní nápovědu žádná technika nenahradí
Nepracuje v pověstné budce uprostřed jeviště, ale spíš v portále nebo v hledišti. Naďa Krůlová je jednou ze dvou žen, které se ve Východočeském divadle Pardubice věnují napovídání. Říká se jim třeba nápovědka, špitálka nebo šeptálka. Každopádně slouží jako opora hlavně během zkoušek.
„Je to spíš psychická záležitost. Když ještě herec nemá zažitý text a potřebuje volné ruce. Při představení fungujeme spíš jako určitá berlička. Osobně si texty vybavuji situačně. Herci to mají podobné, ale těžší, protože musí být na tom jevišti,“ říká s úsměvem Krůlová.
Signály se domlouvají s každým sólo
Prý zná samé vzorné herce, kteří text umí. A když ho výjimečně náhodou v zásadním okamžiku zapomenou, tak si pro text dojdou tak, že to ani divák nepozná. Každý interpret bývá jiný a s každým proto nápověda může mít individuální domluvu: „Někdo třeba nápovědu ani moc nemusí, je zvyklý se slova naučit přesně. Herci na sebe většinou slyší a pomůžou si. Jsou k sobě vzájemně dost vstřícní, že se nenechají ve štychu.“
Nápověda musí mluvit tak, aby byla slyšet na jevišti, ale ne v hledišti, pokud není přiznaná. „Při zkouškách někdy i řvu-záleží na vzdálenosti. Většinou ale mluvím stejně jako v civilu. Hlas si extra neopečovávám, jen zásadně nepiju ledové věci.“
Práci jenom v práci
Tuto profesi neohrožují žádné technické vychytávky. Musí ji zkrátka dělat živý člověk, který reaguje na aktuální dění. Ve výrazné míře se neobjevuje ani profesionální deformace: „Protože divadelní hry bývají ze života, dostávám se do situací, kdy mně probleskne replika a řeknu ji nahlas. Ale abych permanentně někomu napovídala mimo svoji práci? To ne. Spíš docela naslouchám,“ tvrdí Krůlová.
Když se jí někdo zeptá na legendární nápovědní budku, směje se. „Nikde jsem nic takového nezažila, ani v Pardubicích budka není.“ Na druhou stranu připouští, že někde možná ještě budky zůstaly.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
