Festival smíchu nedělí skončil

17. únor 2004

Regionální stanice Českého rozhlasu|foto:Aleš Vavřík

V neděli Grand Festival smíchu skončil. Jaký byl?

A Vám se ještě chce smát? To Vám pořád nestačilo? Během jednoho týdne a v devatenácti představeních jste si snad legrace a smíchu zažili už dost. Každému se líbilo něco jiného, každou generaci oslovil jiný druh či styl komedie. Doufáme však, že jste s letošním ročníkem byli spokojeni. Podle prvních ohlasů se zdá, že se IV. ročník GRAND Festivalu smíchu povedl, takže Vám už dnes můžeme slíbit, že se za rok sejdeme znovu. Ale pokud se s námi chcete bavit dál, máte možnost i mimo festival. Přijďte se podívat do našeho divadla na komedie, které máme na repertoáru, třeba na Příběhy obyčejného šílenství, Sugar, která tento rok soutěžila o titul "Komedie roku 2003", Hrobku s vyhlídkou, nebo na vítěznou komedii loňského ročníku Ten, kdo utře nos. Těšíme se na vás!

Sugar - GFS 2004

Buchty, loutky a Urbild

Kdo vstoupil včera odpoledne do "Anežky", spatřil před sebou prapodivnou stavbu z různých zaoponkovaných okének, klád, hrnečků a různého zdánlivého harampádí. Někdo by si mohl myslet, že je to příprava na svoz komunálního odpadu, a odejít. Ovšem kdo se dovtípil, že za oponkami bude divadlo, a zůstal, ten nelitoval. Soubor Buchty a Loutky zde rozehrál příběh Urbilda - hrdiny, který se plahočí pro magický kyj přes různé útrapy, aby tak získal přízeň své vyvolené. Tu získá, ale hned poté jej vyvolená opustí a on získá jinou, skutečně vyvolenou "dívku snů", kterou by býval bez útrap získal již na začátku, kdyby byl nebýval pomohl přepadenému starci. Tak trošku hořká pointa, ale o to více ze života. To, co si však diváci užívali především, byly Urbildovy útrapy. Tedy nikoli díky divácké škodolibosti, nýbrž díky jejich poetickému a především vtipnému, byť místy drsnému, ztvárnění. Soubor Buchty a loutky tradičně rád pracuje s detailem, s drobným výtvarným i jiným vtípkem a toho zde bylo požehnaně. Neustálé měnění místa dění dávalo možnost tvořit nové a nové scenérie z nesčetných rekvizit ve všech čtyřech okénkách a s oblibou bylo užíváno i zdvojení loutkové postavy "živákem", což umožnilo jakýsi makrodetail hrdiny blízký filmovému záběru do hrdinovy tváře. Hra měla rychlý spád, nečekané pointy a spousty drobných vtípků ze všech výše jmenovaných složek inscenace, a tak se divák rozhodně nenudil a GRAND Festival smíchu byl opět obohacen o novou dimenzi smíchu.

Brzobohatý, Janoušková

Hra Třikrát život

pražského divadla ABC ukazuje tři různé varianty, jak může proběhnout společenské setkání dvou manželských párů. Zeptali jsme se všech účinkujících herců, zda si vzpomenou na nějakou vlastní životní situaci, kterou by rádi prožili znovu nebo jinak.

Simona Stašová:

Život je krásný a je vlastně stále o jednom a tom samém. Všichni máme v životě situaci, kterou bychom chtěli vrátit a hrát až do roztrhání těla. Jedna mě napadla, ale ta není ani pro noviny, ani pro rozhlas. Tu situaci bych v životě dala jako smyčku a hrála bych ji pořád dokola. Jen nevím, jestli by ji se mnou chtěla hrát i ta druhá osoba. Museli byste se jí nejdříve zeptat.

Veronika Gajerová

Víte, že v životě asi ne. Mě to baví hlavně na jevišti.

Oldřich Vízner

Za život jsem si některé své vztahy přehrál několikrát. Já bych si ale moc přál být jako moje postava, Hubert. Všechno mu jde tak, jak on chce.

Otakar Brousek ml.

Některé situace by stálo zato vrátit, ale jak nám ukázala tahle inscenace, stejně se nic jinak nevyřeší. Rozhodně bych nikdy nechtěl vracet trapné situace. Bylo by skvělé stále prožívat dobu, kdy byl člověk zamilovaný. Jednomu mému dítěti už bude 22 let, bude otcem a já dědečkem. Tak bych si přál ho vrátit, aby byl zase maličký. Rád bych si s ním znovu zablbnul. Nádhera by byla i znovu prožít studentská léta a celou konzervatoř. jad