Hedvábí: Na začátku všeho byla housenka

Dobře vykrmená housenka bource morušového se zhruba po 35 dnech zakuklí, slinnými žlázami vyloučí na vzduchu tuhnoucí tekutinu, z níž vzniká hedvábné vlákno, kterým svou kuklu opřádá a tvoří tak pevný kokon. Asi 10 dní po zakuklení se kokony sbírají a suší horkým vzduchem. V teplé vodě se rozpouští bílkovina sericin spojující kolem 2 000 metrů vlákna v jednom kokonu. Vlákno se hned navíjí a zpracovává. Ale něco za něco. V kukle zůstává uvězněný nevylíhnutý motýl bource morušového…

Čím se živí bourec morušový

Jak už název brouka napovídá, housenka se živí listy moruše. Ale v průmyslové výrobě hedvábí lidé vykrmují bource uměle vyrobeným práškem ze sušeného listí agaru, dodávají mu vitamíny a minerály.

Surové hedvábí je nažloutlé

Pro dekorování hedvábí se už v dávné historii používala hlavně barviva rostlinného původu, např. indigo (modrá), květy afrikánů (žlutá, oranžová, hnědá), cibule, či listy z vlašských ořechů. Dnes používáme barvy vyrobené průmyslově, určené speciálně pro práci s hedvábím. Podle fixace po dokončení výrobků rozlišujeme barvy fixované teplem, parou a reaktivní barvy, které potřebují tekutý nebo práškový fixativ. Barvy je možné vymývat a to buď vodou, lihem, jinou barvou, či savem. Nelze jednoznačně říci, která barva by byla lepší, či horší. Všechny tři zmíněné typy barev jsou po správně provedené fixaci stálobarevné a obarvené výrobky lze jemně prát i žehlit.

Je libo Chiffon nebo Crepe Georgette?

Naše prababičky by si jistě vybraly. Na trhu jsou dostupné různé druhy hedvábí. Průsvitný Chiffon, Organza, splývavé Pongé hustoty 4-16, přičemž od hustoty 8 se tomuto typu říká Habotai. Luxusnější Crepe de Chine, Crepe Satin, Crepe Georgette, hodně struktorovaný materiál typu Bourette nebo Cord na vesty, kabátky, obleky. Barvy se u každého druhu hedvábí rozpíjí jinak, u silnějších materiálů je samozřejmě vyšší spotřeba.

V zimě hřeje, v létě chladí

Hedvábí je známou královnou přírodních vláken. Hedvábí je velmi tenké, lehké a pevné. Chrání před změnami venkovní teploty – v létě chladí, v zimě hřeje. Je vzdušné, velmi dobře přijímá a vylučuje vodu. Hedvábí dokonce pohlcuje i škodlivé UV paprsky.

Vlákno z přírodního hedvábí je velkou zásobárnou proteinů, obsahuje mimo jiné až 18 druhů aminokyselin, z nichž některé napomáhají regeneraci tělových buněk. Čínští lékaři uvádějí, že samotné nošení oděvů z přírodního hedvábí pozitivně ovlivňuje životnost kožních buněk, účinně působí proti kornatění cév, a tím i proti stárnutí a některým nemocem. Není divu, že v dnešní době se někteří lidé odklání od umělých látek a vrací se k přírodě.

Na Hedvábné stezce – historie

Podle Konfucia to byla čínská princezna Xi Ling Shi, která si kolem roku 2640 před naším letopočtem jako první všimla kukly bource morušového. Legenda říká, že kukla spadla do jejího hrnečku s čajem a když se jí snažila vylovit, začalo se pomalu odvíjet hedvábné vlákno.
Nejprve Čína po „hedvábných stezkách“ vyvážela hedvábí do okolních asijských zemí a do Japonska, kde bylo určeno hlavně pro panovníky a tehdejší vládce zemí. Později se hedvábí dostalo do Říma a říká se, že sám Julius César byl hedvábím natolik okouzlen, že jenom on a několik jeho nejoblíbenějších úředníků, mohl oděvy z hedvábí nosit.

Tajemství výroby však stále ještě zůstávalo v Číně. A až teprve v roce 552 našeho letopočtu se nakonec dvěma perským mnichům podařilo z Číny propašovat kukly bource ukryté v bambusových holích do Cařihradu (semena moruší, rostliny potřebné k chovu bource, takto přepravili už při předešlé misii). Z Persie se záhy výroba hedvábí dostala do Japonska, Koreje, Indie a Řecka, pak do Španělska a díky obchodní cestě Marca Pola ve 12. století i do Itálie. V roce 1536 udělil František I. francouzskému městu Lion monopol na obchodování s hedvábím. Tak byl založen Lyonský hedvábnický průmysl, který založil postupně řadu filiálek v Německu, Anglii, Itálii a Švýcarsku.

Hedvábná stezka byla zřejmě nejdelší trasou, kterou se lidé kdy ubírali. A jen málokdo ji prošel skutečně celou. Hlavní trasa totiž měřila 9 000 kilometrů. Její překonání trvalo karavanám 3 roky a vyžadovalo fyzickou a psychickou odolnost, schopnost vyrovnat se s nepohodlím a s extrémními přírodními podmínkami. Kromě hedvábí se po této stezce šířily i filozofické myšlenky, náboženství, nové objevy a technologie. Provoz na hedvábné stezce výrazně urychlil vývoj celé civilizace.

Hlavní trasa vedla od Středozemního moře z Palmyry – dnešní Sýrie – až do srdce Číny Šanganu přes Babylon, Persii, Teherán, Trabzon(Turecko), Mervu (Turkmenistán), poušť Karakum a Kyzylkum, Pamír (severní trasa) nebo přes Afganistan, poušť Gobi (jižní trasa), kde se pak obě trasy přes Pamír spojily.

Zajímavost na závěr

Světová organizace UNESCO dala podnět k novému výzkumnému projektu Hedvábné cesty a nazvala ji „Cestou rozhovorů“. Chce tak podpořit vyjednávání a smír mez Východem a Západem.