Horolezec, navigátor, meteorolog, zdravotník a kaskadér. Tím vším musí být letecký záchranář

21. srpen 2015

Letecká záchranářka Markéta Hejduková dala možnost nahlédnout do zákulisí práce lidí zachraňujících životy ve žlutých vrtulnících. Markéta je a držitelkou ocenění Záchranář roku 2008.

Práce leteckého záchranáře je v jistém smyslu prestižním povoláním, ale rozhodně to není jen o tom, že byste do akce místo sanitou létali vrtulníkem.

"V této profesi jsou určitá specifika. Jednak my musíme zvládat práci nad volnou hloubkou, musíme mít zkušenosti jako technický člen posádky. To znamená, že pomáháme s navigací pilotovi, dále bychom se měli trochu vyznat v meteorologii, pokud letíme za snížené viditelnosti, tak pomáháme pilotovi s rozhledem a ta zdravotnická stránka se už neliší od pozemní posádky," říká Markéta Hejduková.

Čtěte také

Přidává základní parametry stroje: "V Libereckém kraji létáme vrtulníkem Eurocopter EC135 T2+, což je dvoumotorový vrtulník, je tam pět míst včetně pacienta, dolet závisí na hmotnosti a různých meteorologických, maximální rychlost je kolem 230 km v hodině."

Posádka má tři až čtyři členy

Do akce nikdy nelétá s pilotem úplně sama, posádku vrtulníku tvoří tři členové: "Jednak je to pilot, lékař Letecké záchranné služby a záchranář nebo zdravotní sestra. A pokud máme technický zásah, tak přibíráme ještě jednoho člena, který zajišťuje koordinaci nad volnou hloubkou."

Letecká záchranářka Markéta Hejduková v akci

Když už jsou k zásahu přivoláni letečtí záchranáři, jde většinou o vážné nehody, a v takovém případě je na místě tedy i rychlost: "Dispečink předá výzvu, my vyhodnotíme, jestli se dá zásah zrealizovat, a pokud ano, měli bychom odstartovat do dvou minut od předání výzvy od Krajského operačního střediska," popisuje poplach Markéta Hejduková.

Kdyby nastala nečekaná situace, zvládla by se chopit pilotování? "Určitě ne, je to velice těžké, to je doména našich výborných pilotů, kteří to zvládají výborně," říká s úsměvem mladá záchranářka, která už má za sebou celou řadu zásahů.

A některé jsou pomalu kaskadérskými kousky, například když vrtulník nemá kde přistát a o zem se jen opře: "To se nazývá vysazení z visu, kdy pilot nemůže přistát na rovné ploše, to znamená, že pouze zavěsí do svahu, posádka vystoupí a pilot odlétá na vzdálenější místo."

Vrtulník občas někomu rozfouká seno

Nejednou se stane, že vrtulník při přistání způsobí drobné škody na majetku. Ale když jde o život, vše ostatní je vedlejší. Přesto se občas najdou lidé, kteří lamentují například nad rozfoukaným senem: "S tím se občas setkáváme, toto všechno je řešeno v rámci pojištění toho vrtulníku. To pak záleží na každém, jak s tím naloží. Někdo nemá problém a bere to jako samozřejmost."

Letecký záchranář se nenudí, i když zrovna není v akci: "Pokud nemáme vzlet, tak se věnujeme výcviku, a samozřejmě ještě musíme kontrolovat zdravotnický materiál, uklízet interiér vrtulníku, staráme se o sklad, administrativu a podobně," říká Markéta Hejduková.

Čtěte také

autor: HRU
Spustit audio