I profi fotografka na dovolené cvaká mobilem. Odpočívá od práce

„Neznám snad nikoho, u koho by byl prvoplán stát se profesionálem. Člověk se nějakým způsobem k fotografii dostane a začne se o ni zajímat. Osobně jsem se k fotografování dostávala v takových vlnách.“

Jak konkrétně? „Nejdřív jako dítě, když jsem jezdila na návštěvy za otcem a jeho partnerkou, která se fotografií amatérsky zabývala. To bylo ještě v době kinofilmů a analogových fotoaparátů někdy v devadesátých letech. Už to byly slušné zrcadlovky, ale pořád to jelo na film. Po večerech jsme fotky vyvolávali v koupelně. Potom bylo dlouhé období, kdy jsem o fotku vůbec nezakopla. Nakonec jsem si pořídila hezký mobilní telefon a zjistila, že i s ním jdou dělat zajímavé snímky. Až na základě toho se mi dostala znovu do rukou zrcadlovka od kamaráda, který se fotografií nepřímo živí. Pod jeho vedením jsem začala víc pronikat do kouzla fotografie.“

Těžká cesta na výsluní

Prosadit se je podle Terezy Dostálové asi to nejtěžší na celém fotografování. „Je strašně málo lidí, kteří se tím uživit dokážou. Pokud už tomu tak je, tak většinou bývají někde zaměstnaní jako fotografové v novinách, ve firmách, dělají grafiky a k tomu mají uměleckou část tvorby. Ale opravdu se živit jenom fotografií zvládne pár lidí v republice, kteří se třeba ještě částečně živí v zahraničí.“

Sama sebe Dostálová nepovažuje za hotovou fotografku. „Mé první snímky mě někdy mile překvapí, někdy nemile. Když si čistím počítač, vracím se k historii a k takovým rodinným fotografiím. Ještě za sebou nemám 45 odfocených let, abych měla tak vycvičenou ruku a vytrénovaný vlastní styl. Fotograf musí pořád hledat. Je stále co nacházet. Dynamicky se to vyvíjí.“

Pustila amatéry do ateliéru

Tereza Dostálová se před časem stala vítězkou regionální části soutěže Rozjezdy roku. Tam se hodnotí různé podnikatelské nápady. „Využila jsem toho, že jsem sama začínala jako amatérský fotograf, který měl pocit, že mu je spousta věcí nedostupná. Týká se to speciálně ateliéru. Chtěla jsem toto prostředí otevřít a zprostředkovat širší veřejnosti. Projekt v pořád Pardubicích běží.“

Tato profesionálka nemá nic proti fotografům s mobilními telefony. „Když někdo vytáhne mobil a přemýšlí nad snímkem, o tom ta fotografie je. Samozřejmě něco jiného je nějaké cvakání naprázdno, tisíc stejných fotek, které nakonec něco řeknou jenom tomu, kdo je vytvořil. Když sama jedu na dovolenou a nechce se mi vytahovat foťák z batohu, fotím mobilem. Jde o to, jestli jedu s cílem fotit anebo s cílem si odpočinout.“