Jan Milíč z Kroměříže kritizoval rozmařilost a hrabivost církevních hodnostářů. Za své plamenné projevy byl obviněn z kacířství
První písemná zmínka o Milíčovi z Kroměříže pochází z roku 1358, kdy působil v kanceláři císaře Karla IV. Postupně získával stále významnější církevní posty, byl například kanovníkem pražské katedrály a strážcem tamního hrobu svatého Václava.
Roku 1363 však nastal v jeho životě zásadní obrat. Vzdal se všech světských i církevních funkcí a svůj majetek rozdal chudým. Oblékl žíněné roucho a rozhodl se být prostým knězem.
Místo pro svá kázání našel v kostele svatého Mikuláše na Malé straně, a protože promlouval k lidem česky, stal se brzy velmi populárním. Kritizoval rozmařilost a hrabivost církevních hodnostářů a soustředil se na pomoc lidem, kteří ztráceli víru.
V místě bývalého hampejzu zbudoval útulek pro padlé ženy, které se snažil přivést k nápravě a pokání. Ve svých plamenných kázáních také opakovaně varoval před příchodem antikrista.
Svými aktivitami si Jan Milíč z Kroměříže vysloužil obvinění z kacířství, které se však nikdy nepotvrdilo. V jeho kritice církve můžeme najít zárodek budoucího husitství.
-
-
Krmítko
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
