Je fajn slyšet, že jsou lidé rádi, že mezi Romy jsou lidé jako já, říká kytarista Patrik Bartko
Když bylo Patriku Bartkovi 6 let, začal na kytaru vybrnkávat skladby heavy metalové skupiny Black Sabbath. V pubertě mu zase učaroval americký zpěvák a multiinstrumentalista Lenny Kravitz. Dnes dává přednost bluesovému žánru. Talentovaný muzikant s romskými kořeny hraje v kapele Marka Ztraceného a ve volných chvílích ve své vlastní kapele Patrik Bartko Experience.
Rodáka z Chomutova vyrůstal v muzikantské rodině, hudbě se věnoval jeho tatínek i dědeček. Patrik po základní škole nastoupil na střední školu, obor Mechanik-seřizovač. Po maturitě se mu splnil sen a byl přijat na Ježkovu konzervatoř.
„Byl jsem šťastný, že jsem se tam dostal. Jenže pak přišla finanční krize, navíc mi onemocněl táta, takže jsem musel ve druhém ročníku skončit.“
To Vám ale nebránilo v tom, abyste rozjel vlastní hudební kariéru…
„Naopak mi to pomohlo. Školu bych si ale pořád chtěl dodělat.“
V současné době hrajete v kapele Marka Ztraceného, navíc máte svoji bluesovou kapelu Patrik Bartko Experience.
„Název nebyl můj nápad, navrhl ho bubeník. Já jsem spíš skromný, nemám potřebu se nějak ukazovat.“
Vadí Vám někdy, že jste spojován spíš s Markem Ztraceným nežli sám se sebou a s Vaší kapelou?
„Vůbec ne, jsem rozumný. Marek Ztracený je ten, který něco dokázal, moje kapela je spíš srdcová záležitost. Vím, že se svojí kapelou určitě slavný nebudu.“
Jak jste se k Markovi dostal? Musel jste projít nějakým konkurzem?
„Ne. Stalo se to po Kryštof Kempu, kde měl Michal Hrůza nehodu a byl v kómatu. Richard Krajčo sháněl náhradu, volali Chinaski, kteří nemohli, potom Markovi, jehož kytarista byl ale zase na líbánkách. Takže postupně obvolali asi 50 kytaristů a nikdo nemohl. Až si Lukáš, bubeník, vzpomněl na mě. Naučil jsem se jejich skladby, chvíli jsem byl jako záskok a pak jsem zůstal natrvalo.“
Jak dlouho už s nimi hrajete?
„Skoro pět let, takže jsme jako rodina.“
A kolikrát jste vyprodali O2 Arénu?
„Dvakrát. Nejsem si jistý, ale už je zase něco vyprodaného. Marek je v tomhle prostě dobrý, i my se snažíme.“
Chodí na vaše koncerty také Romové?
„Chodí! Od té doby, co jsme udělali písničku Dvě láhve vína. Romové ji mají rádi. Byl jsem někde na diskotéce, kde ji hráli a Romáci tancovali, jak na zábavě, což bylo skvělé. Dneska se pořád řeší barva pleti, ale to podle mě není správné. Záleží na tom, jaký člověk je.“
Patriku, a stalo se Vám, že by za Vámi po koncertu někdo přišel a pochválil Vás či řekl, že je fantastické, že v kapele hraje Rom?
„Stalo, hodně krát mi přišli říct, že mi fandí. Aspoň lidi vidí, že Romové nejsou jen špatní. A nemusí přijít jen Rom. Je fajn slyšet, že jsou lidé rádi, že mezi Romy jsou lidé jako já.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
